Znamení ledu ekniha

Anotace e-knihy Znamení ledu:
Král Arad marně bojuje proti uchvatitelům, kteří okupují jeho zemi. Ve vysilující válce ztratil mnoho poddaných i věrných druhů. Až jednou v zimě nalezne v opuštěných horách tajuplnou dívku. Krasavice vypadá jako démon ze starých bájí, lidé z ní mají strach. Ve chvíli, kdy správce ohrožuje na životě samotného krále, lid se rozhodne krásku obětovat. Jenže netuší, že ona má mocné ochránce.

978-80-88483-74-8 Znamení ledu epub
978-80-88483-75-5 Znamení ledu mobi

cca 176 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Znamení slunce: 1. díl série Znamení slunce

Ukázka z e-knihy Znamení ledu:
Arad seděl na honosném křesle v největším sále Hevlinova hradu. Přítel byl tak laskav, že připravil místo pro královskou audienci, dokonce nechal ze dřeva vystavět malé pódium, na něž umístil vyřezávaný stolec jako trůn. Mladý pohledný král nesl přes ramena přehozený plášť ze vzácných kožešin. Na prsou se mu skvěl královský řetěz se znakem Ereboru.
Mračil se na celý svět. Při Světlonoši, jak rád by se jednou mýlil.
„Správce Ogulbodi zatoužil po Irvin, nejstarší z dcer knížete Lehry. Kníže mu ji odmítl dát, tak ji správce unesl a znásilnil. Poté se podle anáronských pravidel dožadoval uzavření sňatku a vyplacení věna. Kníže vytáhl na Aliset, aby získal dívku zpět. V krvavé bitvě byli pobiti téměř všichni členové knížecí družiny. Sám Lehra padl do zajetí. Správce jej tak dlouho mučil, až Irvin souhlasila se sňatkem. Kníže však v kobkách zahynul a Irvin skočila ze skály. Správce se zmocnil Lehrova hradu a mučí, znásilňuje a vraždí zbytek knížecí domácnosti. Co s tím budeš dělat, králi?“
V sále to hučelo jako v úle. Král vzteky zatínal pěsti.
„Jak ses o nešťastné události dozvěděl ty sám?“
Taro se ušklíbl. „Neukryl jsem se před potížemi země v Mandlovém údolí a netoulám se bezstarostně po horách.“
Arad se vymrštil z křesla, seskočil z pódia a třemi dlouhými kroky překonal vzdálenost, která je dělila. Celý rudý vzteky se ke knížeti naklonil.
„Zajímá mě, jak ses o záležitosti dozvěděl. Kdo ti ji podrobně se všemi souvislostmi vyprávěl? Vážil jsi cestu na toto odlehlé sídlo kvůli pouhé klevetě? Pochybuji. Spíš mám podezření, že tě sám Lehra požádal o pomoc, když vytáhl na Aliset, aby zachránil dceru. Správcovi vojáci Lehrovu družinu pobili, jeho zajali. Kde jsi byl ty? Utekl jsi a opustil přítele v nesnázích? Nebo jsi jeho prosbu rovnou odmítl, zalezl před nebezpečím a nyní máš plná ústa výčitek? A ty chceš mne obvinit z liknavosti? Z bezstarostného toulání po horách?“
Na knížete králův hněv valně nezapůsobil. Nadále se tvářil pohrdavě, ruce založil na prsou a bojovně nakročil nohu vpřed.
„Výmluvy, kterými se oháníš, jsou obehrané a vůbec mne nepřekvapují. Srovnáváš své chování s mým? Copak mým údělem je vést zemi a její lid? Raději se zamysli nad vlastními činy. Za tvé vlády se hroutí vše, čeho dosáhli předchozí panovníci rodu Sokola. Panovnický řetěz ti nikdy neměl připadnout. Král Rei se musí v hrobě obracet, když vidí tebe na trůnu.“
„Mlč!“ ozval se velmi ostře Hevlin. „Ani se neopovažuj vyslovovat jméno starého krále a urážet toho současného. Přijal jsem tě jako hosta, ale tvé chování je neomluvitelně hrubé. Válčí se už věky, vesnice i města jsou pustá, lid umírá na hladomor. Takové zemi se těžce panuje a plané řeči nikoho nenakrmí. Co ty sám navrhuješ podniknout v boji proti dlouhodobému útlaku Anáronců? Přijel jsi pouze vyvolávat spory nebo i něco vykonat?“
Arad zhluboka dýchal a v duchu děkoval nejlepšímu příteli. Svou promluvou odvrátil pozornost a poskytl vznětlivému vladaři pár momentů na získání jakés takés rovnováhy. Zachránil panovníka před neuváženým činem z prchlivosti.
Ten by totiž Taru nejraději na místě zabil.
Nyní se však vrátil ke křeslu a s prudkým máchnutím pláště se posadil.
„Tak co mi radíš?“ zeptal se zlověstně.
„Měl bys povolat do zbraně všechny muže, starce i chlapce, kteří unesou zbraň, i ženy, pokud budou chtít, sestavit velkou armádu a vytáhnout na správce do Alisetu.“