Znamení slunce ekniha

Anotace e-knihy Znamení slunce:
Cestovatel Erim získá nečekaně velké bohatství, mocný titul a zcela proti svým původním plánům se usadí v království Rinó. To se však v důsledku zborcení mocného kouzla propadá do temnot. Hlavní hrdina se rozhodne umírající zemi zachránit. Nejen že jeho snaha vyvolá osudové nepřátelství druhého nejmocnějšího muže v zemi, vévody Gestarda. Navíc se Erim podivnými shodami okolností zaplétá do osudů tajemných nesmrtelných bytostí – princezen z Ur. Jedná se o náhodu nebo o zákonitou souvislost?
Bestare, poslední princezna z Ur, pátrá po smyslu své existence. Je předurčena ke splnění tajuplného úkolu, přičemž nikdo neví, co by to mělo být. Svou aktivitou probudí k životu nebezpečné démony. Do toho všeho vévoda Gestard rozpoutá občanskou válku. V boji všech proti všem se ukazuje, že přátelům není radno věřit, nepřátelé jsou spolehlivě nepřátelé, ukryté a nedostupné země se nenacházejí tam, kde je hledáme a osudové úkoly možná nejsou tím pravým životním posláním.

ISBN 978-80-88483-42-7 Znamení slunce epub
ISBN 978-80-88483-43-4 Znamení slunce mobi

cca 496 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka 1 z e-knihy Znamení slunce:
„Zpomal!“ mávl rukou vévoda. Ano, proto stará žebračka v Kristonu poradila bezradné dívce, kam se vydat. Seskočil z koně a přistoupil k ní. Nemohla si pomoct a zvedla hlavu. Prohlédla si ho stejně pozorně jako on ji.
„Ty chceš nastoupit ke mně do služby?“ ujistil se lehce pobaveným tónem.
„Ano, pane,“ sklopila oči. „Nejsem tulačka. Byla jsem obchodnice, ale všechno, co jsme měli, jsem dala za léky a lékaře, když otec onemocněl. Jsem pracovitá a čistotná. Umím být velmi užitečná.“ Načež se vévodovi znovu podívala zpříma do očí. „Vaše země bude navěky pustá, pokud budete zabíjet lidi jenom proto, že jsou chudí.“
Černý jezdec s vytaseným mečem se rozmáchl.
„Zadrž!“ vykřikl vévoda a dal se do smíchu. „Nedovolím, abys zavraždil filosofa! A to jsem myslel, že mám dnes špatný den. Hej, seber svoje saky paky a podej mi ruku. Takový poklad moudrosti si odvezu domů sám.“
Tak se tedy octla na zámku Konqer ve službě druhého nejvlivnějšího muže království, vévody Redagara.
„Vykoupejte ji, nakrmte a sežeňte nějaké pořádné oblečení,“ zněly jeho rozkazy, sotva dorazili před palác.
Svírala špinavý vak oběma rukama, postávala na nohou roztřesených a nejistých z jízdy na koni. Oči jí mohly vypadnout, jak zírala na nádheru sídla. Cítila hlubokou vděčnost za to, že uchránila holý život a získala službu. A zároveň ji lehce pohoršilo, že se o ní vévoda vyjadřoval jako o věci.
Redagar o majetek, který pozvedl z bláta cesty, více nedbal a svižným dlouhým krokem mířil ke schodišti naproti vstupním dveřím. V chůzi uděloval další příkazy a dlužno dodat, zaměstnal by dvakrát více lidí, než kolik se jich seběhlo při jeho příjezdu.
„Tak pojď,“ vyzvala ji asi třicetiletá žena. Byla černovlasá a krásná a vznešená, jenže takoví byli v Rinó všichni. Jmenovala se Samar a pracovala v paláci jako hospodyně.

Ukázka 2 z e-knihy Znamení slunce:
Právě běžela chodbou prvního patra, aby splnila rozkazy hospodyně, pokud možno ihned. Zahnula ke schodišti a málem porazila křišťálovou bytost, která postávala opřena o balustrádu.
„Promiňte,“ zamumlala a uctivě předvedla hlubokou úklonu.
Urozená dívka zbrklou služku přejela zářivým zelenomodrým pohledem a povýšeně se odvrátila. Cetare se narovnala, aby rychle pokračovala v plnění povinností.
Přesto však dřív, než si stačila rozmyslet svoji drzost, jí vylétlo z úst: „Nepotřebujete pomoci?“
Šlechtična rozšířila oči a zatvářila se vrcholně pohoršeně.
„Jak si dovoluješ na mne promluvit bez vyzvání?“ zasyčela.
Cetare sevřela rty. Z nepochopitelných důvodů se náhle cítila starší a zralejší než nafoukané stvoření v honosných šatech.
„Jen jsem chtěla být užitečná,“ podala vysvětlení odměřeným tónem. Ještě jednou se elegantně uklonila a pokračovala v důstojné chůzi ke schodům.
„Počkej!“ zarazila ji třpytivá dívka. Rychle se rozhlédla kolem, zda není při důvěrnostech vůči služebnictvu pozorována. „Chtěla jsem hovořit s vévodou. Společnost se vydala k jezeru, ale on ji nedoprovází. Kde ho mohu najít?“
„Dnes ráno přijel posel ode dvora. Vévoda je právě v knihovně a pracuje na dokumentech pro krále.“
„Doveď mě za ním!“ poručila.
Cetare jen uctivě sklopila zrak a zamířila do přízemí. Měla jsem držet zobák, vyčítala si. Redagar si v tuto chvíli určitě nepřeje žádné návštěvy. Před zlatem intarzovanými dveřmi do galerie se zastavila a zaklepala. Nečekala na vyzvání, otevřela a uvedla hosta dovnitř.
Vévoda zvedl rozcuchanou hlavu od stolu pokrytého papíry. Byl dočista k sežrání se svým lehce udiveným výrazem a neformálním oděvem, rozepnutou volnou halenou.