Zakázané vzpomínky ekniha

Anotace e-knihy Zakázané vzpomínky:
Jmenuji se Viktorie Malá a do svých jednadvaceti let jsem zažila hrůzy, které mě dohnaly k extrémnímu řešení. Stala se ze mě nová žena, schovaná za zdí v pevné ulitě. Minulost si však vždy najde cestu. Ten, jenž mi býval vším, se znovu objevil a ničí křehkou rovnováhu, kterou jsem za poslední měsíce vybudovala. Jak pokračovat ve zpackaném životě? Jak se vyrovnat se ztrátou? Kam až člověk může padnout a dá se utéct od bolesti? Dovedu pomoci tomu, koho miluji a nenávidím zároveň? Vždyť jeho bídný stav jsem zavinila já... Volné, nenavazující pokračování na Zakázaný chtíč, které vás s největší pravděpodobností uvede do pocitů a myšlenek, že život je někdy neskutečná mrcha, ale vždy se najde naděje.

978-80-88483-70-0 Zakázané vzpomínky epub
978-80-88483-71-7 Zakázané vzpomínky mobi

cca 656 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Zapomenuté vzpomínky:
Vše jsem vykonávala jako předešlý večer. Pustila vodu, svlékla ho. Rozhodla jsem se na jeho tetování nedívat. Už mě nesmělo nijak rozhodit. Jsem jen schránka bez emocí, zalezlá za zdí. Veškerou bolest jsem zahnala.
Všechno probíhalo v pohodě, dokud se nezačal ošívat. Lekla jsem se. Prášek mu nemohu dát ve vaně.
„Ššš,“ špitla jsem, předklonila k němu hlavu a rozvířila vlasy vůni šampónu.
Díval se na mě a hlasitě dýchal. Erekce mu mezi bublinkami prokukovala. Bála jsem se ho dotknout. Odmítala jsem být odhozená jako Simča.
„Vousy,“ zachrčel a zvedal ruku k bradě.
Pohladila jsem ho po strništi. „Není potřeba. Nejsou dlouhé.“ Hlas se mi třásl. Takhle to probíhalo i předevčírem. Co když znovu zapluje pod vodu?
„Prosím, Sněhurko…“
Vytřeštila jsem na něj oči a neudržela slzu. Jak mě poznal? A věděl, co říkal?
Znovu si prohrábl bradu. „Držím.“
Spolkla jsem vykníknutí. Pochopila jsem, co po mně chtěl. Co si přál od své Sněhurky. Dříve jsem ho ve vaně čas od času do hladka holila. A on říkával: Držím, můžeš. Nebo: Držím, posluž si.
„Uf, tak jo.“ Rozhlížela jsem se kolem a hledala holicí strojek. Na starém místě u vany neležel. Nalezla jsem klíč nad zrcadlem a otevřela skřínku pod umyvadlem. Objevila jsem mašinku, ale ta mi byla k ničemu. No tak… kam jinam by uklidili Nikův darovaný retro kus? Že by si ho odnesl David, když Nik ho nevyužíval?
Úplně vzadu za řadou šampónů a sprchových gelů jsem nahmatala pytlíček. Někdo ho zašoupl velmi hluboko a omotal několika gumičkami. Zvláštní! Proč by si dali práci s balením něčeho v koupelně? Obsah asi není pro mé oči. Odložila jsem ho a hledala dál.
Za mnou se ozvalo zasténání a další tiché: „Prosím, držím.“
„Jo, vždyť se snažím!“ Nenašla jsem, co jsem hledala a oči se mi znovu vrátily k neznámému balíčku. Dolovala jsem se do něj a nebýt mých štíhlých prstů, nikdy bych ho neotevřela. „Bingo!“ Asi se báli, aby se o něj někdo nechtě nepořezal, protože s tímhle strojem se muselo počínat velmi opatrně.
Neměla jsem v plánu holení provést jako dříve, kdy jsem mu seděla na klíně a on mě jemně hladíval. Odmítala jsem se svlékat a lézt do vody za ním.
Napěnila jsem mu tváře a dívala se na jeho reakci. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Ležel jako socha. Věnoval mi veškerou svou důvěru. Nebo usnul. Třásla se mi ruka, ale po prvním doteku se vše zlepšilo. Dívala jsem se na své pohyby odkrývající holou tvář. Když jsem se dostala, k místu pod nosem automaticky protáhl ret. Nespal. Skápla mi slza. Na onom místě jsem ho poprvé řízla. Od té doby se vždy zatvářil přesně jako nyní.
„Hotovo,“ špitla jsem k němu a omyla mu zbytek pěny. Znovu mi skápla další slza. Vzpomínka, jak jsem zbožňovala se ho po oholení dotýkat a jakou měl z mých doteků vždy radost, se drala ven. Zatlačila jsem ji, protože se nebezpečně cpala za mou zeď.