Nelži, andílku! ekniha

Anotace e-knihy Nelži, andílku!:
Mína zamotala Danielovi hlavu už od prvního setkání v obchodě se spodním prádlem. Neodolatelně svůdná, tajemná, dokonalá, vášnivá, ale i obětavá kráska mu obrátí život naruby. Nedokázal si představit, že ho ještě pohltí tak silná touha, žízeň po hodinách milování a hlad po každém kousku jejího těla. Vždy se objeví včas, aby pomohla i jeho malému synovi, který si ji oblíbil. Daniel ji pustil do svého života a do velkého domu velmi snadno. Něco však nehraje... Nenasadil si příliš růžové brýle? Dokázal by něžný, bledý a usměvavý andílek ublížit? Pravda může být někdy dost krutá, zrovna jako trýznivá minulost...

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

ISBN 978-80-88483-18-2 Nelži, andílku! epub
ISBN 978-80-88483-19-9 Nelži, andílku! mobi

Počet stran: cca 464

Ukázka 1 z eknihy: Nelži, andílku!
„Hezounku, počkej tu na mě. Hned se vrátím.“
Zvedla se a po cestě si zručně zapnula, co já rozepl, rovněž si vytáhla šaty na původní místo. Zůstal jsem sám sedět na židli a zíral na dveře, které se za ní zavřely.
„No tak, Danieli! Co děláš?!“ řekl jsem si pro sebe. Sám jsem zřejmě potřeboval slyšet vlastní hlas, aby mi bylo jasné, že nešlo o pouhý sen. Tohle nejsem já! Tohle nedělám! Jsem otec! Otec malého chlapce! Nejedná se o mé chování! Už dávno ne!
Rychle jsem se zvedl a s pár hlubokými výdechy uklidnil své tělo. Jistě si všimla, co se mnou provedla! Seděla mi přeci na klíně! Nemohl jsem takto vyjít ven. Ven mezi ostatní zákazníky… zákaznice!
Vzpamatoval jsem se a rychle odcházel z maličké kanceláře. Nemyslel jsem. Můj mozek nefungoval. Vrazil jsem do ní. Položila ruce na mou hruď a překvapeně mi koukala do očí.
„Ehm… děkuji. Děkuji za… za všechno,“ vykoktal jsem ze sebe a pak jsem utekl jako největší zbabělec.
Po cestě domů jsem stále nevěřil, co se mi stalo. Dokonce jsem tomu nevěřil ani celý zbytek dne, ani ten další. Ne, mně se podobné věci nestávaly. Ne! Tedy, ne od určité doby. Sám sebe jsem přesvědčil, že šlo o výplod mé fantazie.
K obchodu s Mínou a sexy prádýlkem jsem se samozřejmě od té doby nepřiblížil.

Ukázka 2 z eknihy: Nelži, andílku!
„Hodilo by se vyzkoušet zapínání,“ kývla ke mně.
Pochopil jsem a roztřesenou pravačku sunul za její záda, nahmatal místo, které celou tu černo červenou krásu drželo pohromadě. Umím to vůbec ještě? Vysměje se mi?
Povedlo se.
Hlasitě se zasmála, ale žádný výsměch, nýbrž spokojený smích. „Hm… jsou věci, které se nezapomínají, že? A vzpomeneš si ještě, jak se taková věc sundává?“ šeptala mi do ucha a doháněla k šílenství.
To se přeci nedělo! Copak zrovna stahuji ramínko z úplně cizí ženy?
„Míno? Reklamace, můžeš přijít?“
Oba jsme sebou trhli. K mému potěšení se ke mně přitiskla. Ucítil jsem její vnady, oděné v rozkošné krajce, i na své hrudi.
„Hned dorazím!“ zareagovala ráznými a jasnými slovy. Její pohled do mých očí byl však vyděšený. Lekla se! Rozhodně víc než já!
„Hezounku, počkej tu na mě. Hned se vrátím.“
Zvedla se a po cestě si zručně zapnula, co já rozepl, rovněž si vytáhla šaty na původní místo. Zůstal jsem sám sedět na židli a zíral na dveře, které se za ní zavřely.
„No tak, Danieli! Co děláš?!“ řekl jsem si pro sebe. Sám jsem zřejmě potřeboval slyšet vlastní hlas, aby mi bylo jasné, že nešlo o pouhý sen. Tohle nejsem já! Tohle nedělám! Jsem otec! Otec malého chlapce! Nejedná se o mé chování! Už dávno ne!
Rychle jsem se zvedl a s pár hlubokými výdechy uklidnil své tělo. Jistě si všimla, co se mnou provedla! Seděla mi přeci na klíně! Nemohl jsem takto vyjít ven. Ven mezi ostatní zákazníky… zákaznice!
Vzpamatoval jsem se a rychle odcházel z maličké kanceláře. Nemyslel jsem. Můj mozek nefungoval. Vrazil jsem do ní. Položila ruce na mou hruď a překvapeně mi koukala do očí.
„Ehm… děkuji. Děkuji za… za všechno,“ vykoktal jsem ze sebe a pak jsem utekl jako největší zbabělec.

Ukázka 3 z eknihy: Nelži, andílku!
Posadila se mi na klín. Stále jsem svíral oči a nevěřil, co se dělo.
„Syn ti vybral skutečně moc krásný kousek a mně perfektně sedí,“ zašvitořila, vzala mé ruce a přitiskla je na své poprsí, které za krabicemi převlékla do mého narozeninového dárku. „Co myslíš?“
Otevřel jsem oči a upřel je do jejích. Nepřipadalo mi v tu chvíli vhodné na ni zírat. Své oči jsem stále upíral do jejích, zatímco ona mačkala mé dlaně ke svému tělu.
„Co říkáš? Velmi jemný materiál, že?“ přitlačila víc, ucítil jsem tvrdé bradavky. Vzrušeně jsem vydechl. Copak se tohle vážně dělo? Kývl jsem hlavou na souhlas, protože mi přeci položila otázku.
Spokojeně se usmála.
„Hezounku, jak obdivuhodné, že se snažíš, ale teď skutečně není vhodná chvíle, abys mi koukal do očí,“ znovu se usmála a skousla si spodní ret. Sklopil jsem zrak a znovu slastně vydechl. Skutečně jsem ve svých rukách po takové době držel ženské křivky a znovu svíral nádherné ženské tělo.
„Co říkáš na barvy?“ šeptala mi a stále mačkala mé ruce. Mnula si s nimi prsa, její hlas vysílal známky vzrušení.
„Úžasné,“ vydechl jsem.
„Také se mi moc líbí,“ přitlačila ještě víc a oba jsme zasténali.
Otřela si tvář o mou a mazlila se. Mě v tu chvíli ovanula úžasná vůně. Tak takhle voní andělé? Ovšem, co právě dělala, by pasovalo spíše k ďáblovi.

Ukázka 4 z eknihy: Nelži, andílku!
„Že mě to nepřekvapuje. Vydržte chviličku, mamča tady bude hned,“ kývla k Danovi a já se v tu chvíli zhrozil. Co říkala? Přeslechl jsem se snad?
Naštěstí ji Dan neposlouchal. Zabral se do očichávání flakonků. Uklidnil jsem se. Sám jsem netušil, jak by reagoval, kdyby to slyšel.
„Tohle voní jako Mína,“ podával mi malou žlutou lahvičku.
Nevěřícně jsem si přičichl a uznal, že můj syn byl vážně borec. Netušil jsem, že i on poznal a stejně vnímal její heřmánkovou vůni. Tu linoucí se z jejích vlasů.
„Heřmánek,“ oznámila dívka, která s námi mluvila jako první. Stála za námi a k mému překvapení nám oběma donesla zákusek a mně kávičku.
„Prodáváme vlastní řadu kosmetiky. Přírodní šampony, sprchové gely a mýdla. Maminka používá heřmánek?“ usmívala se, netušila, co řekla.
Zděšeně jsem se podíval na Dana. Tohle už musel slyšet. Proč?!
„Mína ho používá,“ úsměv jí opětoval. Já zíral. Nechápal jsem. „Koupíme jí to jako překvapení?“ ptal se a nic dalšího. Jen se na mě usmíval a podával mi další lahvičku. Žádné rozpaky, jen já zůstal v šoku. Vůbec na slovo maminka nereagoval.
Přikývl jsem na souhlas a stále se na něj díval. Vůbec neprotestoval, když Mínu označila za maminku. Jak to?