Tajný výlet ekniha

Anotace e-knihy Tajný výlet:
„Všechno si musíme nejdříve pořádně promyslet,“ řekl důrazně. Poté ji chytil za ruce a dodal: „Jedno mi ale slib hned teď a tady…“ Alena mu pohlédla do očí. „O našem výletu nikomu nepovíš. Ani kamarádkám, rozumíš? Prostě to musí zůstat jen mezi námi! Je tato podmínka pro tebe oukej?“ Popravdě jí úplně v pořádku nepřipadala, protože byla odmalička pérována rodiči, že se musí pravidelně hlásit, a pokud se vydá na nějakou delší cestu, dopředu to nahlásí. Teď je sice dospělá, ale také má doma Lorda, a co kdyby se jí nedej bože něco stalo? Kdo by se o něj postaral, kdyby nikdo nevěděl, že odjela…

ISBN 978-80-88672-33-3 Tajný výlet epub
ISBN 978-80-88672-34-0 Tajný výlet mobi

cca 224 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z e-knihy Tajný výlet:
Den D, středa, 17. 11. 2021

Toho listopadového dne lilo jako z konve už od samého rána. Po dlouhých měsících plánování si vybrali skutečně ten nejvhodnější den, jaký jen mohli, pomyslela si Alena s ironickým úšklebkem. Natáhla si na hlavu kapuci a čekala, až Lord vykoná svou potřebu.
Ani jemu se ale v dešti dvakrát nelíbilo, a tak udělal, co musel a svižně zaběhl zpět do domu.
Snad to chudáček vydrží, napadlo ji, když si uvědomila, že se zřejmě vrátí až navečer. „No, holt budeš muset!“ zakončila trochu sobecky své úvahy a schod po schodu vystoupala až do třetího patra. Lord nesnáší jízdu výtahem.

Po rychlé sprše se oblékla do pohodlných džínsů a oblíbeného roláku. Projela si kartáčem rozevláté vlasy a než vyšla z koupelny, setřela si zpod očí několik černých šmouh od řasenky.
Pokusila se na sebe usmát do zrcadla, ale vnitřní rozpoložení jí nedovolilo koutky rtů povytáhnout ani o milimetr. S povzdechem proto máčkla na vypínač a odebrala se ke vchodovým dveřím obout si boty.
V zadní kapse jí zavibroval mobil.
„Co teď po mně kdo může chtít?“ přemýšlela nahlas. Než vytáhla telefon z kapsy, dodala: „Vždyť všichni v práci přece ví, že mám dneska dovolenou!“
Nová příchozí zpráva byla od NĚJ.
„Budu na místě o pár minut později. Počkej na mě, prosím…“ předčítala z displeje.
Zamračila se. Měl to být jejich den. Takovou dobu ho plánovali. Trpělivě odstraňovali překážky, rozmýšleli každičký detail a když den D konečně nastal, tak se zhroutí hned na počátku?
Proč se vlastně domluvili zrovna na listopadu? Ráno je tma a odpoledne se také brzy stmívá. Zřejmě, aby je spolu nikdo neviděl?
Bzz, bzz. Oznámení nové esemesky.
Vnitřně přesvědčena, že nastala další komplikace, odemkla mobil otiskem prostředníčku a otevřela složku zpráv.
„Moc se na tebe těším!“
Ve vteřině jejím tělem projela vlna vzrušení. Na předloktích a zádech jí vyrašila husí kůže. „Jak to ten chlap do prdele dělá?“ Nevěřícně vrtěla hlavou.
Já na tebe taky, moc, vyťukala obratem do klávesnice. Radost a natěšení ji znovu pohltily.
Odložila mobil na zem a vytáhla si z botníku kozačky. Svižně do nich vklouzla. Když si boty zapínala, pohlédla letmo na Lorda. Jeho smutný psí kukuč nebylo možné přehlédnout.
Začala se utěšovat, že to zvládne. Oba to zvládnou. Oblékla si zimní kabát a kolem krku obmotala teplou, trochu kousavou ručně pletenou šálu.
Než dovřela dveře zvenčí, prostrčila škvírou hlavu a dala Lordovi několik posledních instrukcí, kterými však spíše uklidňovala sebe samu než svého přerostlého jorkšíra.
„Buď tady hodný, panička se brzy vrátí. Pak spolu půjdeme ven, jo? V misce máš granulky a vody tam máš taky dost.“
Nerada ho nechávala doma samotného. Obzvlášť pak takhle dlouho. Možná mohla projevit o něco více vděčnosti, když jí Eva nabízela, že Lorda vyvenčí…