Darované srdce ekniha

Anotace e-knihy DAROVANÉ SRDCE:
Srdce. Srdce není pouhým svalem, díky jehož tlukotu jsme naživu. Srdce má paměť, je protkáno vzpomínkami, méně či více hlubokými zářezy. Těmi příjemnými, jako láska, soucit, schopnost empatie, či méně oblíbenými, takovými, které bychom nejraději zapomněli, ale z nějakého důvodu v nás stále zůstávají, křivda, citová bolest, osamělost.
Marika si lásku pojistila tím, že své srdce poskytla k transplantaci. Věřila, že se v novém životě znovu setká se svým vyvoleným a za lepších okolností, než jaké nabízel její současný svět. Že se svým protějškem naplní jejich společnou životní cestu. Dokud srdce bije, pořád totiž existuje naděje…

978-80-88483-64-9 Darované srdce epub
978-80-88483-65-6 Darované srdce mobi

cca 240 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Darované srdce
Na nočním stolku v ložnici Maričiných rodičů se rozezněl mobil.
„Prosím, Tichá!“ ozvala se rozespalým hlasem matka útočníkovy oběti. Na druhé straně k ní promlouval zástupce policejního sboru pplk. Mgr. Drahoslav Plachý. „Cože?“ Posadila se a letmo se podívala na budík. Bylo přesně půl třetí ráno. „Co jste to říkal?“
Policista jí zopakoval, co se před necelou hodinou stalo, a kde mohou společně s manželem své dítě najít. Rozloučil se a hovor ukončil.
Rozrušením jí vypadl mobil z ruky. Neschopna cokoliv udělat na něj dlouhé vteřiny zírala, dokud zář z displeje nepotemněla. Pak otočila hlavu na pravou stranu, kde spal její manžel, Maričin otec. Chtěla ho vzbudit, ale nedokázala se vůbec pohnout. Dokonce i hlas jí najednou uvízl v krku a nemohla vydat jedinou hlásku. Když si mozek po několika vteřinách vše poskládal a mysl vyhodnotila situaci, vlna adrenalinu jí navrátila mobilitu. Silně strčila do Pavla a v naprosté agonii na něj křičela.
„Vstávej, Pavle. Musíme rychle do nemocnice!“ Stáhla z něj peřinu.
Pavel nevěděl, co se děje. S vykulenýma očima zíral před sebe. Vytrhla ho ze snu. Pár vteřin proto vůbec netušil, kde je.
„Do nemocnice?“ zopakoval nechápavě.
„Je tam Marika. Před chvilkou jí tam přivezla záchranka. Nějaký hovado ji prý pobodalo v parku!“ popisovala, aniž by tomu byla schopna uvěřit. „Je to pár minut, co mi kvůli tomu volala policie!“ dodala. Pobíhala po ložnici a zcela neobratně se snažila obléci do prvních svršků, které našla.
Pavel ji pozoroval a nevěděl, jestli to, co říká, je skutečné nebo se ještě ocitá v nějakém svém podivném snu. Promnul si oči. Když se podíval znovu, zjistil, že se o sen nejedná. Jana už byla oblečena a celá se chvěla.
Dál se neptal. Svižně na sebe hodil džíny a triko, popadl peněženku s doklady a vyběhl z ložnice do předsíně. Jana už byla obuta. V rukou držela kabelku a s pohledem plným hrůzy čekala, než se obuje i on.