Doktorka Marja

Anotace knihy Doktorka Marja:
Zachraňovat druhé je její práce. Jen ve vlastním životě nemá vše pod kontrolou.
Doktorka Marja už několik let zanedbává svůj soukromý život a veškerou energii věnuje práci na dětském urgentním příjmu a v ambulancích. Letošní vedra v Clemertonu dávají zabrat téměř všem a náročné případy ji přivádějí na pokraj sil. Právě naprosté vyčerpání v ní znovu probudí touhu po lásce a blízkosti. Na nečekanou aférku s manželem primářky se snaží rychle zapomenout. Ve snaze obrátit list přijme pozvání na rande od otce jednoho ze svých malých pacientů. Možná je ale muž, který by jí mohl změnit život, blíž, než si myslí. Komu dá lékařka nakonec šanci?

ISBN 978-80-88672-99-9 Doktorka Marja TISK

počet stran: 272

TIŠTĚNÁ KNIHA: A5, pevná vazba, lesklá

Ukázka z knihy Doktorka Marja:
V poklidné části Clemertonu právě svítalo. Doktorka Marja Jersenová nezmeškala ani minutu úchvatného východu slunce nad mořem.
Postávala před malou jeskyní. V dáli slyšela racky, narážení vln na skalnaté pobřeží vpravo a čekala na okamžik, kdy jeden ze slunečních paprsků pronikne bočním otvorem ve skále, díky čemuž se prostor rozzáří jako světlo pronikající otvory dekorativní lampy. Vždy si vyfotila jeskyni a potom i sebe s úžasnou podívanou v pozadí. Musela vystihnout správný čas, což se vždy nepoštěstilo kvůli pracovnímu zápřahu. A tak tam chvilku poseděla a sledovala vlny narážející na skaliska u pobřeží.
V galerii mobilního telefonu by našla stovky podobných fotek. Skoro stejných, a přece tak jiných. Ke každému snímku se vázal jiný den, jiné období. Snažila se měnit i grimasy obličeje. Někdy se smála, jindy šklebila, hihňala, špulila rty, občas se i mračila nebo se tvářila naštvaně a nepřístupně. Nikde své foto úlovky nezveřejňovala. Nepotřebovala se chlubit na sociálních sítích, tím by riskovala příval turistů ze všech koutů světa.
Jako by tohle místo patřilo jen jí. Svým způsobem ho považovala za vlastní pokaždé, když sem vkročila a ponořila se do zvuků okolní přírody bez další lidské přítomnosti. Lidé se sem zatoulali jen občas, spíše náhodou.
Stejně jako ona tehdy poprvé před pěti lety, kdy nastoupila jako doktorka do zdejší nemocnice. Koupila si malý domek nedaleko města. A stalo se, že se špatně zorientovala a otáčela se na vedlejší cestě u staré opuštěné továrny. Vtom si všimla za objektem skal u moře, od pohledu zajímavě tvarovaných. Neváhala a vydala se místo prozkoumat zblízka. Děkovala osudu za správné nasměrování.
Nejčastěji sem zajela brzy ráno. Buď po skončení noční služby, nebo naopak před denní směnou.
Sledování východů a západů slunce na vytipovaných místech u moře se jí poslední dobou stalo jediným způsobem, jak si odpočinout.
Jednalo se o chvilinky, proto tak vzácné a vyhledávané. Nikdy se nezapomněla pořádně nadechnout a přivřít oči, aby lépe splynula s přírodou. Představovala si, že se proměnila ve sluneční paprsek, v kámen omývaný mořskou vodou nebo v jemný písek pod bosýma nohama…
O jejím tajném místečku věděla jediná blízká osoba: skvělá kamarádka a vrchní sestra v jedné osobě, Corina Walshová. Když ji sem vzala poprvé a chlubila se objevem rovnajícím se zázraku, Cori bez zaváhání přísahala, že nikomu neprozradí tenhle úkryt před civilizací ani živé duši.
„Z naší rodinky se sem fakt nikdo na východ slunce nepotáhne, spolehni se,“ zívla, pousmála se a žadonila o pohodlnou postel někde v naprostém tichu. Bez křiku ptáků, bez šustění listů a trávy. Bez větru, slunce a bez nárazů vln o skaliska.
Zápřah v nemocnici dával Cori také dost zabrat, navíc se starala o desetiletého nevlastního syna Thomase. Před dvěma lety se znovu provdala. Marja jí šla za svědkyni.
Corina nemohla mít vlastní děti. Nešlo pouze o neúspěšné pokusy o početí, neplodnost potvrdilo lékařské vyšetření. Její první manželství skončilo po odhalené nevěře, konkrétněji po odtajnění mimomanželského vztahu. Amir si dítě nesmírně přál, tudíž si přání splnil, zatímco Cori se o jeho dcerce Evitě dozvěděla až tři roky po narození děvčátka, které si upletl se svou zaměstnankyní. Šéf a sekretářka nebyl nijak neobvyklým mileneckým poměrem. Corině se kupodivu po několika hodinách pláče výrazně ulevilo. Spadl jí doslova kámen ze srdce a začala znovu žít.
V té době se Marja přistěhovala a staly se z nich dobré přítelkyně. Většinu času trávily pracovně, občas si ale našly volný večer a zašly na sklenku vína, na koncert nebo do kina, kde při filmu spořádaly spoustu popcornu a vypily minimálně litr limonády.
Život se Corině změnil v době, když záchranná služba přivezla do nemocnice Thomase. Poranil si nohu při fotbalovém zápase. Zatímco čekal na vyšetření, Corina se dala úplně náhodně do řeči. Jejich první setkání přerostlo v něco víc. Manželka mu zemřela. Stala se obětí autonehody. Na přechodu pro chodce ji srazil řidič, který projížděl vysokou rychlostí.
Navzdory tragédii vyrůstal Thomas spokojeně a často se společně smáli. Však Cori byla hodně zábavná a Marja věřila, že by oživila i mrtvolu.
Marju otravovala jen jednou věcí: Cori si vyčítala, že si našla manžela, který měl syna, a nechala kamarádku samotnou, což ji vedlo k rozhodnutí dohodit jí každého zajímavého muže z okolí.
No nic. Vyfotila rozzářenou skalní lampu, udělala si selfie a než zastrčila telefon zpět do kabelky, ozval se vyzváněcí tón.
Volala Corina!
Marja protočila oči a zároveň se usmála. Ne, nemohla se na ni nikdy zlobit, i když určitě tušila, že si užívala svých několik minutek radosti.
Přijala hovor a vykouzlila úsměv na tváři, přestože ji nemohla vidět.
„Krásné ránko, Marjenko. Neruším?“
„Ty nikdy,“ ujistila ji a popřála rovněž pěkný den.
„Už jedeš do nemocnice?“
„Ano, právě se chystám. Něco hoří?“ zeptala se pro jistotu. Sice sloužila až za hodinu, ale Cori by ji neupozorňovala zbytečně předem.
„Zase tolik ne. Stačí, až se dostatečně pokocháš malebnou jeskyňkou po ranním rozbřesku.“
„Díky. Balím se. To víš, svítání má jasná pravidla daná přírodou. Tady nehrozí protáhnutí operace o hodinu či dvě nad původní plán.“
„Volám z nemocniční kuchyňky. Mám svých deset minut na kafíčko. Tak ať jsi v obraze. Čeká tady na tebe mladá dívčina, podle mě má intimní problémy, možná byla i znásilněna, tak opatrně. Odmítla vyšetření u doktora Anderse, což se nedivím. Mladá nechce, aby se jí dotýkal staroch. A to ani kdyby šlo o odborníka. Jenže nechtěla ani Jonase, který to s ženskýma umí. Vystrašeně se ptala, zda by ji nemohla vyšetřit lékařka. Vypadala, že má z chlapů hrůzu. Takže čeká na tebe.“
„Jasně, brzy jsem tam. Díky.“
„A jedno upozornění jako příjemný bonus zdarma.“
„Jaký?“
„Dnes slouží u záchranky doktor Doug Peak. Tak ať ti přiveze hodně pacientů. Třeba si konečně najdete čas se trochu víc poznat. Varuju tě, nebraň se bližšímu seznámení.“
„Jak nebraň? Dohazovačko!“
„Když vy byste se k sobě tak perfektně hodili. Nezahazuj šanci na lásku!“
„Tvoje dedukce mě fascinují. Šance na lásku vznikne, když se aspoň někde vyštrachá malá jiskra, která pak přeskočí a rozžehne plamen. Nám přeskakují akorát pracovní povinnosti.“
„Špatně se díváš.“