Zlodějské ticho

Jedna je bohatá, druhá chudá. Obě kradou. A jednou se jejich životní osudy spojí... Ivana si dosud nezvykla na samotu ve velkém domě. Dospělé děti žijí v cizině, manžel neustále pracuje. Ona svůj čas nedokáže smysluplně využít, dokud nepotká v obchodě s potravinami mladou Julii. Přistihne ji při krádeži, ale nikomu nic nenahlásí, vždyť i ona sama občas něco menšího přenese bez placení přes pokladnu. Jenže Julie je skutečně na dně a hladoví...

ISBN 978-80-88272-35-9 (epub)
ISBN 978-80-88272-36-6 (mobi)
ISBN 978-80-88272-34-2 (tištěná)

počet stran: 176

E-kniha: Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!
TIŠTĚNÁ KNIHA: A5, pevná vazba, lesklá

Ukázka z knihy Zlodějské ticho:
Na pravé ruce se jí odlupoval světle růžový lak z nehtů. Rychleschnoucí s perlovým odleskem. Na levé našla záděru u prsteníčku. Hodily by se kleštičky na nehtovou kůžičku, nůžtičky i pilník. I nehty na nohou by potřebovaly ostříhat. Ne, raději upřednostní dokonalou pedikúru. A masérku Annu rovněž navštíví, ty její hmaty a masérské triky dlouho doporučuje jako zázračný lék současné stresové doby.
Ach jo. Odpoutání mysli zvládala dokonale.
Doma si položí studený hadr na hlavu. Pustí si relaxační hudbu a...
Ticho! Musí se soustředit...
Řeší samé blbosti. A prý jde o hodně vážnou věc.
Zase lhala, kradla a loupila. Brzy se stane sériovou vražedkyní, když od krádeží je jenom malý krůček k zabíjení. Udělá si seznam obětí a půjde pěkně od jedničky do stovky. Krůček po krůčku. Krček po krčku. Srdce po srdci. Penis po penisu. Přesně tak, plány usmrcení se budou týkat jenom mužů.
Proč by zabíjela ženy? Kamarádky, přítelkyně a spolutrpitelky?
Nejspíš bude často měnit vražedné zbraně, aby jen tak lehce neodtajnili její styl. Existuje vůbec tolik vražedných nástrojů? Jistě. Lidé se zabíjejí dlouhá tisíciletí. Někdy i bezdůvodně. Za ty roky se vyvinulo hodně zbraní ke zničení nepřátel a nepohodlných jedinců. Zatím si je stoprocentně jistá jenom jedním jménem, ale určitě brzy najde dalších devadesát devět kandidátů na odstranění z dosahu ženského.
Také se cítí nepohodlně. Žádný komfort, jen chlad. Zavrtěla se na židli a zamrkala. Tragické momenty se však stávají nejen v představách. Jedna tragédie začala před několika minutami.
Posadili je vedle sebe. Stačilo několik otázek a odpovědí k vyřízení prožité nepříjemnosti.
Přistihli ji při činu. Odhalili její nekalé úmysly a ocejchovali vinou.
„Paštičky. Hm, taky jsem do nich blázen. Ale bývají i jiné úlovky, že?“ pronesl strážník ironicky a udělil blokovou pokutu tisíc korun českých. Radek Muslík nezaváhal ani vteřinu a z peněženky vyndal požadovaný obnos.
Najednou se zastyděla. Na pár vteřin. Odhalila mu své dlouho střežené tajemství. Od této chvíle ji nenechá ani vydechnout, stále ji bude podezírat. Zaviní všechny jeho průšvihy.
Sklopila oči. Ty zatracený nehty! Odlakuje je.
Ivana Muslíková by se nejraději zavřela do mrazicího boxu a nechala všechny momentální myšlenky navěky ztuhnout. Jindy by ji stejné pocity hřály u srdce. Ne, hřejivost nevystihovala ten správný pojem. Silně by vnímala vzrušení, napětí, bušení srdce. Krev by se prolévala spánky rychlostí blesku. Ozvy tepu by pociťovala i na palcích u nohou. Povrchně dýchala, tajila dech a hlasitě by mlaskla z naprosté spokojenosti.
Lekla se. Manžel zakašlal a kopl ji špičkou boty do její pravé nohy. Nepodívala se na něho, ale cítila jeho nevraživý pohled. Zabijácký! Možná se zamordují navzájem, sotva za nimi zaklapnou dveře dokonalého domu. Tolik si ho kdysi přáli. Nádherné místo se zahradou, bazénem, garáží a nejmodernějšími technologiemi k dosažení naprostého komfortu bydlení. Ten domek ji přechytračil. Uvěznil ji v samotě.
„A pro dnešek je vše vyřízené,“ usmíval se strážník a ukládal peníze do koženého pouzdra i s dokladem o převzetí.
„Doufám, že ne pouze pro dnešní den, ale navždy,“ prohodil odměřeně Ivanin manžel a znovu ji přejel děsivě chladným pohledem.
„To záleží na vás.“
„Na mně snad ne, ale na ní,“ obhajoval manžel svou nevinu, když na něho policista koukal dost opovržlivě. Marná snaha. Zástupce zákona viděl dva provinilce, ne jednoho. Radek Muslík byl rozhořčením úplně bez sebe. Vždyť si ten mladíček myslel, že se snad předem domlouvali.
Ivana zakašlala k uvolnění nervozity. Oči zabořila do protější vybledlé zelenkavé stěny v malé místnůstce, kde momentálně vládla bezpečnostní agentura hypermarketu. Pohnula se až při zaslechnutí pozdravu usměvavého policisty: „Na shledanou.“
„Sbohem,“ zamručela její právem naštvaná drahá polovička a ona ho raději bez jediného slova i pozdravu následovala do dveří.
Přiživení zlostné reakce odpadlo, neboť se přítomný policajt nešťoural podrobněji v její nedávné zlodějské kariéře. Stoprocentně ji poznal. Ani ona nezapomněla. Jedna krabička s kostkami hovězího bujonu pro lahodnou chuť polévek a jiných jídel. Mlžila a sváděla nezaplacení na nepozornost. Špatná výmluva. Do zavřené kabelky se přece jen tak nezavrtá ani tak malý lup. Dokonce mu tam snad i ustlala na papírových kapesníčkách, aby se mu uvnitř báječně leželo, než přijde lepší čas a osvobodí ho.
„Milá paní, to by mohl tvrdit každý. A víte, kolik krádeží denně tady řeším?“
Pochválila ho za dobře odváděnou práci. Křečovitě se smála. Zaplatila pokutu a venku skoro totálně zešílela, když si uvědomila, jak se stala středem pozornosti, a vůbec si nepřipadala jako vyvrhel společnosti.
No nic, sem prostě nebude chodit. Vyškrtne tohle místo ze seznamu nakupovacích tras. Chytili ji celkem třikrát, z toho dvakrát zrovna tady. Kradla však už mnohem víckrát, takže to odhadovala na osmdesátiprocentní úspěšnost. Úspěch sice hodně pochybný, ale každý člověk věří úplně jiným cílům. Zamíří někam, kde má aspoň nějakou jistotu, že nebude poznána ještě před činem. I když to nepřekonatelně krásné napětí okouzlovalo za všech podmínek...
Pustili je na svobodu. Dobře, spíš do prostoru, kde dýchala čerstvý a svěží vzduch. Cesta od hlavních dveří k autu na parkovišti trvala věčnost. Než došli k vozidlu, táhla se za ním jako prašivý pes. Oddaně. Snad trochu provinile. Ne kvůli sobě. Kvůli němu.