Zrádné doteky

Anotace: Zrádné doteky, Kateřina Malínská
Klára má všechno, co si kdy přála: fungující manželství s lékařem, vlastní podnikání, bezpečný domov. Když do jejího života vstoupí mladá a svůdná Veronika, uvědomuje si, že něco důležitého postrádala. Klára se náhle ocitá ve víru milostného trojúhelníku, kde se láska mění v bolest, jistoty v prázdnotu a každý pád je šancí začít znovu. Někdy musí ztratit skoro vše blízké, aby našla sama sebe. Společenský román o touze, pochybnostech i odvaze překročit hranice vlastního života.

ISBN 978-80-88672-92-0 Zrádné doteky tisk

počet stran: 176

Tištěná kniha, S6, 125x176 mm, lesklá, brožovaná

Ukázka z knihy Zrádné doteky, autorka Kateřina Malínská:
Nikdy nečekala, že ji pouhé tři řádky dokážou tolik rozhodit. Bylo to, jako by se v ní probudil strach z odmítnutí. Strach, o kterém si myslela, že ho už dávno nemá.

„Nezlobím, jen uklízím. Zopakujeme.“

Stiskla rychle odeslat a s úsměvem odložila telefon. Chvilku čekala na odpověď, ale nic. Třeba spí.
Nakonec se věnovala práci. Po několika hodinách se posadila na gauč s notebookem na klíně. Nejdříve si prohlížela různé kampaně, jak pomoci zvířatům a poté začala upravovat salonní webové stránky. Vyrušila ji SMS. Rychle sáhla po telefonu. Psal Pavel. Zahnala zklamání a stiskla otevřít.

„Musím operovat. Přijdu dlouho. Chybíš mi.“

V rychlosti odepsala povzbudivou zprávou a věnovala se předešlé práci. V myšlenkách se stále vracela k telefonu, a proč Veronika neodepisuje. SMS zněly zoufale, ale potom ani neodepíše. Přepnutí ze zoufalosti do ticha ji mátlo. Byla zvyklá na jistoty. Na reakce, které dávají smysl. Připadala si jako figurka v šachové partii. Nikdy nevíš, jaký bude další tah.
Tohle bylo jako hrát šachy. Nikdy nevíš, jaký bude další tah.
V žaludku nepříjemné napětí. Objednala zboží a přihlásila se na dobrovolnou činnost do útulku. Nakonec se posadila na verandu a vzala do ruky knížku – oddychový historický román rozečtený již několik dní. Milovala tyhle příběhy. Začetla se velmi rychle a nechala za sebou všechny starosti.
Od čtení ji vyrušil až chlad a kručící žaludek.
Došla do kuchyně a začala vařit večeři. Bylo už skoro půl sedmé. Pustila se do lasagní s mletým masem. Zaměstnává se, než Pavel přijde.
Z obýváku se ozvalo zvonění mobilu. Skoro po něm skočila. Srdce se jí rozbušilo, v očekávání, že určitě píše Veronika. Ale byla to Linda. Zvedla telefon, ale než se stihla nadechnout, Linda spustila. Začala vyprávět, že jí doma hrabe. Je s dítětem a její manžel si užívá služební cesty po světě.
Linda byla pět let vdaná a měla dvouletou holčičku. Ale s manželem se vídali málo. Klára si tu scénu promítala jako svoji budoucnost. Také chtěli s Pavlem dítě – jednou až přijde čas. Kvůli práci byl prakticky pořád pryč, doma se jen krátce zastavil. Všechno by zůstalo na ní – děti, domácnost, ticho v prázdném bytě. Chápala Lindu. Musí se cítit osamělá, zvlášť o víkendech.
Vyslechla ji a hodinu si povídaly. Mezitím s telefonem u ucha uvařila večeři. Linda kolem osmé musela zavěsit, malá šla spát. Rozloučily se a Klára slíbila, že si zkusí vyhradit nějaké volno, aby za ní mohla sjet. Ale pochybovala, že bude mít čas v nejbližších čtrnácti dnech. Telefon zase zapípal.
Určitě Pavel.
„Kdy se uvidíme?“
Kláře se rozbušilo srdce. V ten samý moment se otevřely dveře a Pavel se vrátil domů. Vypadal unaveně.
„Náročná práce?“
„Ona mi tam zůstala,“ hlesl smutně a posadil se na pohovku. Hlava v dlaních, prsty pevně na spáncích. Kláře stačil jediný pohled na jeho ramena, aby věděla, že je zle.