White Crow

POZOR! PŘEDPRODEJ TIŠTĚNÉ KNIHY: tištěnou knihu si lze předobjednat do konce března 2026 (termín vydání upřesníme brzy). Objednávka bude odeslána až po naskladnění knihy (popř. všech knih v objednávce).

Dáreček při platbě předem k této objednávce: vyberte si jednu nebo druhou variantu:

- pokud chcete zdarma knihu FUGA - napište do poznámek FUGA a knihu automaticky přibalíme
- pokud chcete zdarma jinou knihu (nelze si vybrat jakou - napište do poznámek KNIHA a knihu automaticky přibalíme

Anotace: Petra Fido, White Crow:
Kapela White Crow je známá svou temnou energií a syrovými emocemi. Skutečná bouře se však odehrává mimo světla reflektorů. Eliyas Jørgensen je charismatický zpěvák s hlasem, co dokáže člověka rozložit a znovu poskládat. Na okolí působí jako magnet, ale v jeho nitru se skrývá temnota, která odhání i přitahuje zároveň. Baskytaristka Nika Olsen se usmívá, i když její duše pláče. Má vlastní stín, který ji pronásleduje. Eliyas a Nika spolu vyrůstali v Odense, ve městě, kde sníh často padá do ticha. Jejich kamarádské pouto je pevné a stálé, když najednou se vzájemný vztah posouvá dál. Čím blíž si jsou, tím nebezpečnější se jejich spojení stává. Usadil se mezi nimi někdo, koho nevidí. Někdo, kdo je sleduje. A s každým dalším pohledem je blíž. V temně romantickém příběhu se dostanete do míst, kde se láska může stát zbraní… Nebo smrtící chybou.

ISBN 978-80-88516-07-1 White Crow epub
ISBN 978-80-88516-08-8 White Crow mobi
ISBN 978-80-88516-09-5 White Crow tištěná

počet stran: cca kolem  500 (brzy upřesníme)

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z knihy White Crow:
4. Nika
Brácha už se se mnou skoro nebaví a moji přítomnost ignoruje na celé čáře. V dobách, kdy bylo ještě všechno v pořádku, jsme si spolu večer vždycky sedli do obýváku, zapálili svíčky a pili čaj. Koukali jsme na filmy, hráli karty, nebo si jen tak povídali, jaký jsme měli den.
To už je ale pryč. Vik mě vždycky sotva pozdraví a s přezíravým pohledem zaleze do svého pokoje. A od chvíle, co se k němu dostalo ono video ze střechy, je to celé mnohem horší. Po večerech sedávám v pokoji sama. Pokud teda nejsem na zkoušce nebo na koncertě, kterých s blížícím se albem přibývá. Je to všechno tolik vyčerpávající.
Stále častěji uvažuju, jestli je tohle to, co od života chci. Noční jízdy, party, kluby, lehké drogy, spousta nadržených kluků i holek. Každý se se mnou chce vyfotit, žádají podpisy, sahají na mě. Musím se usmívat. Někdy si připadám jako věc, artikl na prodej.
Kde je ten hlubší smysl, který jsem ve svém životě vždycky hledala?
Do kapely jsem šla hlavně kvůli hudbě, jenže ta je teď zvláštně v pozadí. Moje duše se cítí ztracená v chaosu.
Nejšťastnější jsem, když v noci tajně vystoupím na střechu našeho paneláku a jen si užívám klid. Tiše si zpívám a brnkám na kytaru. Jsem tak vysoko, tak vzdálená všemu a všem. Nic ke mně nemůže.
Nic, ani Eliyas a fakt, že mám přímo v popisu práce se k němu chovat tak, jako kdybychom byli mnohem víc než kolegové z kapely, kterými jsme. Jo, opravdu jenom kolegové z kapely. Teď už si tím jsem stoprocentně jistá. Už nevěřím, že by se naše přátelství z dětství někdy dalo obnovit. A už vůbec ne po tom, co se mezi námi stalo tenkrát na střeše hotelu.
Občas přemýšlím, jestli vůbec šlo jen o líbání. Jestli se náhodou nestalo i něco víc a já si na to nepamatuju. Zakázala jsem si tímhle směrem uvažovat. Je to pro mě až příliš bolestivé.
A ten manažerův příkaz? Hned pár dní poté, co jsem se o něm dozvěděla, jsme měli koncert. Náš první samostatný koncert. Klub byl narvaný k prasknutí. Ke konci jsem chtěla Eliyase chytnout za ruku. Stálo mě to neskutečné množství odvahy. Dokonce jsem si musela před vystoupením dát panáka, což normálně nikdy nedělám.
Jenomže Eliyas mi uhnul. Vyprostil svou dlaň z mojí tak rychle, jak jen mohl. Dělala jsem, jako by se nic nestalo a stále se usmívala směrem k publiku, ale uvnitř jsem cítila lítost.
Od té doby jsem už se o nic podobného nepokusila a jsem si celkem jistá, že ani nepokusím. I kdyby mě měl manažer vyhodit.
Ostatně, moje náplň práce je hrát na baskytaru, a ne ochmatávat se se zpěvákem! Už tak je na mě brácha dost naštvaný kvůli zpropadenému videu a nepotřebuju, aby to bylo horší!
Nejvíc mě ovšem vykolejila jedna jediná věc. Kolikrát kvůli ní nemůžu ani v noci zabrat.
Proč sakra Eliyas uhnul mému doteku? On mě opravdu tolik nenávidí, že mě nedokáže ani na pár sekund chytnout za ruku?

***

„Půjdeš se mnou na rande, Niko?“ uslyším náhle mužský hlas, když si ráno ve škole ukládám věci do skříňky.
Překvapeně se otočím a za mnou stojí kluk s černými vlasy a zářivě modrýma očima. Přesně ten, kterému jsem onehdy právě tady málem rozbila nos, když jsem si neopatrně svlíkala svetr.
„Odkud víš, jak se jmenuju?“ zeptám se zaraženě, nespouštějíc z něj oči. Má na sobě upnutý černý svetr, který mu fakt sluší. Zvýrazňuje jeho bezchybnou postavu.
Kluk se usměje: „To nemůžeš myslet vážně. Vždyť přece hraješ ve White Crow, což je docela známá kapela!“
Zacukají mi koutky. No jo. Jak bych si taky mohla myslet něco jiného. Samozřejmě, že mě chce kvůli té pitomé kapele.
„Jsem Kristian,“ zasměje se smířlivě a natáhne ke mně ruku, kterou hned pevně stisknu.
I když mě Kristian možná chce jen kvůli mýmu hraní v kapele, připadá mi jiný než ostatní kluci. Líbí se mi. Jako že hodně. Navíc chodí na stejnou školu, takže asi bude mít i podobné zájmy, což je super!
„Dobře a kam chceš jít?“ zeptám se a hodím si do skříňky učebnice angličtiny.
„Klidně můžeme někam na jídlo a pak třeba kino. Taková ta klasika,“ trochu nejistě se usměje.
Úsměv mu vrátím. Nadiktuju mu svoje číslo a ještě chvíli za ním koukám, jak pomalu mizí v davu ostatních spolužáků.
Budu mít rande. A jestli to klapne, tak i přítele a tím bráchovi konečně zacpu hubu ohledně debilního Eliyase. Dokážu mu, že s ním nic nemám. Třeba se se mnou pak zase začne bavit a všechno bude jako dřív.
Sama pro sebe se spokojeně usměju a zamknu skříňku.