Vdaná potvora ekniha

Anotace e-knihy Vdaná potvora:

Věštkyně ze sousedství předpověděla Milušce setkání se třemi osudovými muži. A od toho okamžiku skutečně potkává nejrůznější muže, kteří vypadají jako potencionální partneři. Problém je však v tom, že Miluška je vidí všude… Kdo se stane tím pravým? Učitel angličtiny, ženatý soused, náhodný známý z parku nebo snad muž, jehož poznala v době, kdy se ztratila cestou na volbu kočičí Miss?

ISBN 978-80-88272-90-8 (epub)
ISBN 978-80-88272-91-5 (mobi)

počet stran: 264

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Vdaná potvora:

1. Nakousnutý osud
Vdaná zoufalka z přízemí mi pěkně zamotala milostné a svatební plány! Vlastně nejde o žádnou zoufalku, ale o pořádnou potvoru. Nemýlím se. Obývám páté patro stejného domu a přímý střet s realitou mne dostal do stavu bohyně pomsty. Bohužel jsem se z pomstychtivé válečnice rychle přeměnila na osobu mávající bílým praporem.
Vzdala jsem se...
Vzdát předem prohranou bitvu mě nijak neoslnilo, ale utěšovala jsem se jistou šancí do budoucnosti. Potvora se přece může cítit v paneláku rozmrzele a vyrazí za vyššími cíli na Seychely, do Austrálie nebo do jednoho z rájů v Karibiku.
A co se stalo? Potvora si dovolila ulovit mého tajného idola! Omlouvá ji fakt, že šlo o skutečně hodně tajný idol a ani sám chycený netušil, jak dalekou vzdálenost již urazila moje láska k němu - ze stavu poupěte do rozkvetlé obří květiny. Vzala si ho dřív, než jsem se stačila pořádně rozkoukat a nabrat patřičné sebevědomí k seznámení.
Vím, že nestačí myslet na fešného souseda. Začátek vztahu potřebuje pořádnou akci! Jenže to by se v ženě nesměl usazovat pocit předem prohraného boje. Každá si prostě hned netroufne na prvotřídního hezouna. Já také ne. Nejprve hledám, co by se mu na mojí osobě nelíbilo. Uvažuji o sobě jako o nedokonalém stvoření, zatímco vyvolený nemá, přes růžové brýle, jedinou vadu na kráse.
A hlavně se bojím vyslovit své tajné přání nahlas.
Kdo zaváhá, nebere.
Kdo drží v zajetí svá přání, může si s nimi doživotně hrát na schovávanou.
Neskutečně krásný, usměvavý a galantní blonďák s modrýma očima byl lapen do spárů vášně a celoživotního svazku. A já jeho svatební den promarnila fňukáním. Měla jsem se zúčastnit sběru odvahy včas! Ne, až s křížkem po svatebním dni a po několika předsňatkových nocí s vyvolenou.
Copak si ale slušná holka může dovolit drze pokřikovat:
„Hej, krasavče. Miluju tě. Nesmírně tě miluju a chci, abys udělal to samý. Nejlíp ihned a s donáškou až do manželský postele.“
Má odvaha se zasekla na bodu krutého mrazu kdesi za polárním kruhem.
Při každém náhodném setkání jsem se třásla nervozitou jen při představě navázání nevinného hovoru o počasí na včera, dnes a zítra. Jedině fantazie běžela na plné obrátky. Skoro živoucí představa o zcela nenásilném naladění strun na láskyplnou melodii. Otevřela bych mu dveře, srdce a pak... Achich ach...
Realita vypadala úplně odlišně. Místo přímého dožadování potřebného citu jsem si hrála na umlčenou krasavici a vymlouvala se na meze slušnosti, zanesené kdesi v zaprášených příručkách, nevhodných k použití v normálním životě.
Jo jo. Váhání odhání muže od zasněných žen. Chlapi potřebují jasné pokyny.
„Chci se vdávat!“ zařvala nejspíš hlasitě potvora a dostala svatební obřad se vší parádou.
Potvora si brala blonďáka o jedné červnové sobotě loňského roku. Zrovna jsem si vyjela výtahem do přízemí, otevřela dveře a žasla. Naproti mě stála nevěsta v bílém. Krásná. Dokonalá. Usměvavá. Těhotná!
„Do-do-dobrý den,“ zakoktala jsem rozpačitě a rychle uprchla ven, kde stál ON s několika přáteli. Ve svatebním obleku a kouskem myrty na klopě. Neviděl mne. Pádila jsem oklikou kolem popelnic a díky hbitému úskoku jsem se nemusela vmísit do hloučku našňořených mužů na cestě.
Ohlodávala mne závist. Porcovala mi vnitřnosti i vnější vzhled.
Potvora vypadala nesmírně oslnivě a nevinně! Nikdo by netipoval, že už v jejím lůně startovalo hodně paniců, manželských nevěrníků i prostých chtíčanů. O nevinnosti nevěsty se přitom dalo akorát krátce napsat: Stoprocentně NENÍ! A vůbec nešlo o požehnaný těhotenský stav.
Jednalo se totiž o ex prostitutku od červených lucerniček na náměstí. Nenasytné tělo, narvané vášní, si dovedlo lehce ochočit i mýho favorita na manžela.
Všechna důležitá fakta k domovní veleudálosti mi prozradily hned tři sousedky.
„Kovanda si vzal nefalšovanou děvku. Má na děvkaření i živnosťák. Mládencovi nejspíš došly prachy na sexy služby...,“ říkaly mi naprosto vážně a ptaly se na můj názor. Zamumlala jsem cosi ve smyslu, že mi cizí osudy nedělají v hlavě žádnou paseku a uprchla do úkrytu vlastního bytu.
Onehdy v sobotu mohl být můj velký den...
Mohla jsem se jmenovat Kovandová!
Blonďákovo křestní jméno mi dosud zůstalo utajeno. Na poštovní schránce i na dveřích od bytu si vyznačil akorát příjmení. Kovanda mi udělal tlustou čáru přes romantický plány. Neměl tolik spěchat do chomoutu. Stačilo malé znamení a chytila bych odvážný dech...
Bohužel jsem ani do dneška nepřišla na způsob, jak vylepšit nakousnutý vysněný osud. Kým zacpat díru v milostném rozpočtu? Alespoň jsem sama sobě přikázala, že vyrukuji s hromadou odvahy, když nastane okamžik zajímavého seznámení. Snad se brzy objeví vhodný kandidát na ženicha. Mno, pro začátek postačí i milenec kvůli potvrzení, že mi velká pauza nesebrala poslední zbytky zkušeností na milostném působišti.
Právě dnes mám jedinou jistotu - od svatby Kovandových uběhl rok a tři měsíce. Dosud se mě nedotkly žádné změny jména. Stále se jmenuji Miluše Malvodová. Je mi dvacet devět let a a protloukám se měsícem zářím. Deštivé počasí mi nepřidává na bezva náladě, ale noří mne do hnusné deprese.
Potvrdilo se novodobé pravidlo, že s poctivostí se nikam extra nedojde. Kdybych se více rozdávala, nemusela bych se neustále dívat pouze sama na sebe v zrcadle, ale občas by se tam mihl i jiný obraz. Mužský!
Pořádně mužský. Od hlavy až po paty. Vlastně jenom po bradu, maximálně po krk, když jde o malé zrcadlo.