Srdcetápání

Anotace e-knihy Srdcetápání:
Vysoká škola je zavedla do města, kde se ztratili. Ne místně, ale citově. Vyznat se v mapách jim nedělá problémy, ale vyznání jdou mnohem hůř. Noah lásce nerozumí, Izák jí rozumět nechce, Jakub se pere se strachem z odmítnutí a kéž by Leo takový strach měl, ale ten ho postrádá. Ema je nešťastně zadaná, Laura nešťastně nezadaná a Kryštof je jenom nešťastný. Naštěstí existují filmy, víno, sypané čaje, opilé noci, nahá kůže a andělé... ti bibličtí, padlí, jezerní, posvátní, co jsou snad jen obyčejnými lidmi jezdícími tramvají.
Každá jedna láska je hlavní rolí obrovského příběhu. Ale jaký budou mít konec? Vyzná se Noah své milé a Izák sám sobě? Vrátí se Jakub v čase a odpustí Laura minulost? Budou andělé stát při Kryštofovi, nebo ho utopí na kachlíkách v přízemí? Co když jim láska zlomí křídla, ruce nebo vaz?

ISBN 978-80-88672-80-7 Srdcetápání tisk

počet stran: 288

Ukázka z e-knihy Srdcetápání:
Noahovi volal Izák, ale on byl zrovna v práci, tak si neměl chuť povídat. Vlastně si teď nějak pořád neměl chuť povídat. Zalže mu, že je busy. Izák výmluvu na práci pochopí a už se nedozví, že v kavárně sedí jen tři staré paní nad zákuskem a dvojice studentů z koleje...
Jenže i tak se za tu chystanou lež cítil provinile.
Obvykle měl hovory s Izákem rád, i když trvaly několik hodin a byly zdánlivě bez obsahu. Ozvalo se vždy: „Zdarec, jak to běží,“ jako by snad někdo kdy věděl, co odpovědět, a pak následoval hovor naprosto o čemkoliv, takže Noah nikdy doopravdy nevěděl, co mu chtěl. Ale třeba se dnes stalo něco důležitého, třeba se zase opil a spadl na ruku, až si ji na třikrát zlomil a teď mu volá, aby ho vyzvedl v nemocnici, protože tramvají on nepojede. Nemohl ho odbýt, však byli nejlepší kamarádi.
Dobrá, Izákovi hovor vezme, zjistí, zda něco potřebuje, nebo má jen ukecanou náladu, a vrátí se do práce. Rozhodl se právě ve chvíli, kdy z kavárenských amplionů začala hrát alternativní hudba jeho šéfové a Zdarec, jak to běží bylo jediným způsobem, jak tu hrůzu přehlušit.
„Izáku?“
„Zdarec, jak to běží?!“
Hned se rozesmál.
„Teď jsem ji potkal a vypadala, že je v pohodě.“
Noahovi ztuhnul úsměv na rtech. Přišlo to tak rychle. Nebyl připravený. Izák neupřesnil, o kom mluví, a Noah se neptal, přesto mu na paměti vyskočila její tvář a docela ho oslepila. Představoval si ji, jak se pěkně směje, ale v očích má slzy. Často před ním plakala, ale on si stejně pořád myslel, že je jedním z nejsilnějších lidí, co zná. Když byla blízko, trochu své síly mu dávala. Rány jeho duše se celily pod dotekem jejího klidu, tak si nepřál víc než být jí blízko. To přání si vyčítal. Opakoval přece, že potřebuje být sám, dokonce se zapřísáhl, že chce být sám! Přesto o svém rozhodnutí nechat ji jít tolik pochyboval.
„To je dobře, brácho.“ Donutil se souhlasit, aby Izáka nenechal čekat. Ale pochyboval o svých slovech a pravdy se nedobral, protože všechny jeho pocity si neustále protiřečily.
Nechtěl by ji vidět smutnou. Samozřejmě, že ne.
Ale snažil se mu Izák říct, že už na něj zapomněla?
Odmítl ji, tak proč by nezapomněla?
Ale on stále doufal...
Tak proč ji odmítal?
Nechtěl na ni myslet, ale svrběly ho paže, když si vzpomněl, jak ji objímal. Byla akorát vysoká, že ji mohl v objeti líbat na temeno do kudrn, a voněla mu po růžích. Naposledy ji držel nad ránem u baru v Giuseppiho lokále, zatímco se kousal do jazyka, aby jí nevyznal lásku. Musel se kousnout do krve, aby mu bolest navrátila rozum a s ním i vzpomínku na slib, že se nezamiluje, čas věnuje přátelům a potřebu těla vyřeší náhodnou nocí, co skončí dávno před snídaní. Ženy věstí jenom problémy, nárokují si srdce, až se muž sám sobě ztrácí. Neměl pocit, že stojí dostatečně rovně, aby mohl podpírat a obdivovat druhé. Zvlášť, když znal jen ženy, co braly, ale nedávaly...
Minule si nechal ublížit. Přitom vždycky dělal všechno tak, jak se mělo. Chodil včas a pouštěl je do dveří, rád za ně platil a ptal se jich na názor. Dával pozor na data a na výročí, vážil si jich a držel si je blízko, ale nikdy je nedusil. Stejně ho opustily. Teď se rozhodl nepropadat jejich moci, být pánem svého srdce, svých démonů...
Až na to, že ji nemohl dostat z hlavy.