Sex, prachy a potíže ekniha

Anotace e-knihy Sex, prachy a potíže:
Černá holka narozená bílým rodičům? Tak to je průser sám o sobě. Může být vůbec život k někomu takovému laskavý? Jsem Valérie a tohle je můj příběh. Po neskutečném životním zklamání jsem všechno vzdala. Zbylo mi zlomené srdce a zadupané sny. Nic mi nedávalo smysl. Jenomže pan Osud je nevyzpytatelný panáček a nachystal mi mnohá další velká překvapení...

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

cca 192 stran

ISBN 978-80-88483-02-1 epub
ISBN 978-80-88483-03-8 mobi

UKázka z e-knihy Sex, prachy a potíže:
No, nakonec jsem do učení šla. Ale né barvit bábám palice. Šít pro mladý, který maj k dispozici jen blbou a nudnou konfekci. To jsem si doteď myslela. Mistrová byla kráva. Její necitelnost pro moje módní kreace mě pěkně nasírala. Aspoň jsem občas šila holkám na zakázku (za prachy na dlaň) stylový a neotřelý kousky.
Matka vypadala spokojeně. Já ne. Soul jsem měla před očima jako hladový pes buřta na udici, za kterým běží a nedbá na nic jinýho.
Pak jsem potkala v hospodě na zábavě Petra. Dobrej týpek. Vyznal se. Dohodil mi dobrou partu, která hrála na dost zábavách.
„Ňák se začít musí, kotě.“
Byl dost přesnej. Vohozenej do sepranejch džín, bílý košile a dlouhýho černýho australáku. Prej mu ho poslal strejda, co zdrhnul do Ameriky.
Myslela jsem, že kecá. Nekecal. Taky pozdějc vzal kramle, ale to v tu dobu ještě ani sám nevěděl. S klukama jsem zpívala a s Petrem začala spát. Tak nějak nejdřív z vděčnosti, páč mi dohodil tu zábavovku, ze který se na tu dobu sypaly dost slušný prachy.
Pak se něco zvrhlo a já v tom lítala až po uši. Petr byl trochu pako. Jemu jsem byla volná, tak neměl problém cicmat se s každou blběnou, která se na něho přilepila. Prostě exot a holky na něho letěly.
„Ne, že bys mě nebavila, bejby, ale já se nechci vázat.“
Jo, nevázaně začal s kdejakou a já kvůli němu (kráááva blbá) hodila za hlavu bezva partii.
Docent. Prej učí na DAMU zpěv. Říkal a čuměl do mýho zatraceně napěchovanýho výstřihu místo do očí. Však jsem si taky prsa vyheverovala nahoru vycpávkama, to na pódiu zabíralo.
Když jsem zpívala třeba: „Lásko, voníš deštěm“ vod Marušky Rottrový, byli chlapi hotoví. Stačilo se předklonit a natáhnout mikrák do publika. A co chlapů najednou řvalo: „Lááááskoooo...“
Docent mi říkal:
„Valérie, vy jste poklad. Vás budu doučovat zpěv i zadarmo.“
Čuměl mi furt do výstřihu a prstem mi hladil loket. Skončili jsme pak u něj na pokoji v hotelu Panorama. Objednal šáňo.
Po třetí skleničce už jsem byla úplně vláčná a docent mě začal hladově osahávat, slintat mi na krk a tvrdit, jak mě miluje. Na rozdíl ode mě nebyl ochablej a já si prvně v životě pořádně zařvala u orgáče, kterej asi jednou měl přijít.
Ráno se mnou šel nakupovat. Do Túzu. Šustil papírkama a koupil mi prádlo a džíny, který mi dělaly menší zadek. Hned jsem plánovala šít kalhoty přesně jako tyhle džíny. Pak jsme kus od Tuzexu potkali Petra, kterej tam asi nepostával náhodou. Docent se mě ptal, jestli znám toho veksláka. Že ho posledně dost oškubal.
„Neznám!“ odpověděla jsem. Doprovodil mě k baráku, o kterým jsem mu navykládala, že tam bydlím, a že prej příští tejden v pondělí mě vyzvedne. Jenže já věděla, že se s ním víc nechci vidět. Milovala jsem toho blbýho veksláka Petra.
Když jsem zjistila, že se Petr (dyť se nechtěl vázat!) zamiloval do jedný bloncky, myslela jsem, že jí půjdu vyškubat ty její rovný jemný vlasy. Moje afro prostě některý týpky rajcovalo, ale jeho zjevně až tak ne. Že nejsem bílá, mělo i svý výhody. Rozhodně mě nikdo nepřehlídnul.
Jenže u Petra to prostě nemělo vejšku. Jemu jsem byla dobrá leda na chrápání. Já husa! Vlastně husa je bílá, tak asi spíš koza. Černá koza.
Byla jsem v prdeli. Zase. Kámoška Gábina, která začala studovat psychologii, mi odborně sdělila, že nejsem v prdeli, ale frustrovaná. Abych prej si začla psát deník. Že to jako pomáhá, když se člověk zrovna nechce svěřovat takový konzervě, jakou je moje máti. Tak jsem vytrhala popsanejch pět stránek z linkovanýho sešitu na literaturu a začala si na ty čistý listy zapisovat. Všechno.
Třeba o docentovi. Docenta už jsem sice nechtěla vidět, protože jsem byla zamilovaná do Petra, a pak teda frustrovaná (v prdeli mi připadá výstižnější).
Jenže čert a docent nikdy nespí. Při jednom vystoupení v malým sále hospody se objevil v hledišti. O přestávce vedl obvyklý řeči na baru, kde už jsem zdatně naklápěla rum „na hlasivky“. Mlel cosi o tom, jak ho moc mrzí, že mě před barákem (ve kterým jsem samozřejmě nebyla, páč jsem tam nebydlela) ani v baráku nezastihnul a že prej:
„Valérie, ty jsi mi lhala. Ale já se na tebe nezlobím. Mám tě rád.“