Pojedeme na saních

Anotace knihy Pojedeme na saních:
Romantický vánoční román. Adéla nečekaně přijde o práci několik týdnů před Vánoci a rozhodne se nepříjemnou novinku tajit před zbytkem rodiny alespoň do začátku nového roku. Proč by měla manželovi a dětem kazit adventní a vánoční čas? Užívají si zimní radovánky, přípravy na Vánoce a těší se na dovolenou na horách, kterou si zajistili už v létě. Představa nedostatku peněz však Adélu straší i ve snu a někdo z rodiny tajemství odhalí dřív, než by chtěla. Ani muž Marek však neříká úplnou pravdu a cosi důležitého skrývá. Vánočně ozdobený hotel na horách jim nabídne nová setkání, romantiku, dobrodružství, zasněženou přírodu a pokušení v podobě neodolatelného podnikatele Eduarda či oslnivé krásky Justýny. A nenechají si ujít ani parádní projížďky na saních.

ISBN 978-80-88516-49-1 Pojedeme na saních TISK

počet stran: 240

TIŠTĚNÁ KNIHA: A5, pevná vazba, lesklá

Ukázka z knihy Pojedeme na saních:
Padla na ni únava. Líbilo se jí, že se nemusela nikomu omlouvat, když si vlezla na gauč v obýváku a pustí si do sluchátek román o doktorce v tropickém ráji.
Děj ji ukolébal a sama se ocitla v tropech. Ležela v houpací síti pod palmami, popíjela modrý drink s deštníčkem a plátkem pomeranče, v klíně jí ležela otevřená kniha. Ne, nečetla ji. Po-vídala si s papouškem. Byl to papoušek z rodu vtipálků. Smála se a brčko jí upadlo do písku. Nesnesla odpadky, musela ho sebrat hned. Vylézt ze sítě jí nešlo podle představ, a tak zlehka zanadávala: „Sakra práce.“
„Práce. Práce. Nemáš práci!“ křičel papoušek. A neustále vlezle opakoval: „Nemáš práci, nemáš práci.“
„Nemám práci, najdu si novou. Mlč už!“
Usmála se. Něco jemného ji zalechtalo pod nosem. Pírko. Jedno. Dvě. Nepočítala je. Poté jí přišlo, že jí kapka spadla na bradu a stékala na krk. Bála se podívat. Kapek přibývalo. Škubla sebou. Procitla.
Lekla se.
Nad ní se skláněl Dominik a držel mokré mýdlo v ruce. Mýdlová voda jí kapala na bradu a na krk. Syn ruku rychle odtáhl a vykuleně ji sledoval.
„Fuj, to jsem se lekla. Co tady strašíš s mýdlem? Nemůžeš se umýt v koupelně nad umyvadlem?“
„Mami, mluvila jsi ze spaní.“
„Já? Bylo mi rozumět?“
Přikývl a podal mamince ručník, aby si utřela mokrý krk. Polilo ji horko. Co na sebe vyžvanila? Snad ne nic sexuálního.
„Slyšel jsi mě až do koupelny? Křičela jsem? Nic se mi ne-stalo, jsem v pořádku.“
„Ty jo. A co moje čokolády? Ve snu ses mi omlouvala, že jsi mi snědla dvě nugátový čokolády a fakt mi zmizely.“
„Jéé, čokolády. Špatný svědomí mě trápilo. Já ti nechtěla nic tajit, jen se mi ve snu připomnělo, co jsem si naplánovala. Přiznat se, jak mě přepadla děsivá chuť a cucala jsem tady kostičku za kostičkou. A jedna mi nestačila, když vyrábí menší balení. Já je dokoupím, neboj. Šlo o malou půjčku. Ty jediný si je schováváš, já je jinak žeru hned a Kája rovněž. Nezlob se, přikoupím i bonusovou, jo?“
„Nemusíš. Stala se ti nehoda a potřebuješ dobrůtky. Zaslechl jsem potom něco horšího.“
„Horšího?“ polkla sliny a děsila se, co ji čeká za rozhovor. Viditelně se jí do snů vmotávaly reálné epizody. Co na sebe vypapouškovala? Proboha, ten papoušek ze snu. Pamatovala si konec. Co když se jí zdálo něco víc?
„Domííí, šlo jen o sen.“
„Čokolády se ti taky zdály a byly pravda.“
„Hmm.“
„Mami, já nedávno na internetu našel, že když dáš někomu mýdlo pod nos, tak začne mluvit ze spaní. A ty jsi mluvila i bez něho. A já si přál pokračování, tak jsem rychle běžel pro nové vánoční mýdlo, protože pěkně voní i přes obal. Zapomněl jsem, jestli stačí suchý nebo mokrý, radši jsem ho rozbalil a namočil. A probudil jsem tě.“
„Mýdlo na mluvení? A drahý vánoční? Nejdřív ho odnes, nebo ho celý vymydlíš na koberec, jak ho urputně mačkáš.“
„Zlobíš se? Bál jsem se o tebe,“ zeptal se, než odnesl předmět na dolování lidských tajemství.
„Nezlobím.“

Ukázka 2 z knihy Pojedeme na saních:
„Mami, přihlásil jsem tě do soutěže,“ sdělil jí nadšeně Do-minik a bavil se matčinou reakcí.
Adéla se probrala. Stala se z ní čiperka. Zvedla se na nohy a stoupla si k synovi. Dívali se sobě do očí. Adéla je měla vy-strašené, Dominik rozesmáté.
„Cože? Do jaký soutěže? Snad ne vědomostní. Domi, fakt nevyhraju milion, když se mě budou ptát na různý otázky a já nebudu mít odpovědi připravený s dostatečným předstihem a doslova našprtaný do sebemenšího detailu.“
„Neboj, tohle zvládnou i děti.“
„Netoužím ani po otázkách pro děti.“
„Mami, nejde o znalosti. Nemluví se tam, maximálně můžeš křičet.“
„Křičet? Proboha, kam jsi mě přihlásil? Rychle moji účast zruš.“
„Nevzdáš se, že ne? Jsou to rychlý prachy.“