Nezvěstná blondýna

Anotace knihy Nezvěstná blondýna:

Krimi román o záhadných zmizeních manželky, mladých dívek a únosu dítěte. Seznámení s manželským párem v Thajsku nepřineslo Agátě žádné pěkné vzpomínky. Po návratu do rodné země se cítí nesvá a za pár dní nedorazí domů. Kapitán Petr Christ slouží u policie v Soutěsklicích řadu let, ale nikdy ho nenapadlo, že bude muset řešit zmizení své manželky. Celý tým se snaží najít Agátinu stopu, ale nedaří se. Brzy se dozví o tragédii v Thajsku a věří v souvislost obou případů. Důkazy se však hledají velmi těžko…

druh zboží: kniha brožovaná
počet stran: 176
ISBN: 978-80-906964-0-2
rok vydání: 2017

Ukázka z knihy Nezvěstná blondýna:
Prošel bytem, nakoukl do každé místnosti a zůstal stát před manželskou postelí. Dosud nerozestlaná. Ještě nepřišla.
„Kde sakra trčí tak dlouho?“
Naštvaně sebral pytlík se smaženými brambůrkami a usedl znovu na gauč. Nepřítomně chroupal kousek za kouskem, dokud na dně nezůstalo několik drobků. Odhodil prázdný pytlík na stolek a pošilhával po cigaretách.
Dal by si. Zcela bez zábran a s chutí. Jenže, Agáta se může každou chvilenku vrátit. Prostě si nepřál být přistižen.
Petr Christ si ani o půlnoci nechtěl připouštět žádnou tragédii. Přepadaly ho různé myšlenky. Zaháněl je faktem, že jde o deformaci z povolání. Už desítky let pracoval jako policista, posledních deset let měl funkci kapitána místní kriminálky.
Rozháněl představy o tmavém místě a bezvládném ženském těle s roztrhaným oděvem a zaschlou krví takřka všude.
„Klid, žádná vražda! Někde se zakecala...,“ uklidňoval se nahlas a několik dalších minut sledoval hodinky.
I po půlnoci stále seděl v obývacím pokoji. V ruce obracel Agátin mobil ze všech stran. Nerad se jí hrabal v soukromí, teď musel. Konečně zmáčkl adresář a projížděl kontakty od A do Z. Bohužel, výsledek ho nikam neposunul. Žádná jména, která by neznal. Žádné nepřijaté hovory z dneška kromě Karly Libuňkové.
Začínal pociťovat nepříjemné napětí. Vůbec nešlo o normální situaci. Začátek vyšetřování? Agáta nikdy nezmizela jen tak bezdůvodně. Vždycky se ozvala! Úplně vždy!
Jenže si zapomněla ten zatracený telefon...
Nakonec si šel lehnout do ložnice, kde stejně nemohl usnout. Otáčel se ze strany na stranu. Při každém zaslechnutí výtahu zpozorněl. Doufal, že zastaví v jejich patře a on zaslechne šramocení klíče v zámku u bytu.
Tolik se soustředil, aby vystoupila manželka. Mít nějaké zvláštní schopnosti, přivolal by si ji díky té ohromné intenzitě soustředění.
Zaobíral se různými variantami jejího pozdního příchodu. Klidně mohla mít milence. Jejich vztah zůstal již několik let spíše chladným a přátelským než mileneckým. Možná se s někým seznámila na dovolené. Ovšem byl si jistý, že v každém případě by vymyslela i lež, aby odůvodnila svou nepřítomnost.
Na Karlu se už nemohla nijak vymluvit. Za druhé by ji nikdy nekryla, když ji sama hledala.
Nebo se mýlil? Spolčily se proti němu?
K ránu s ním již začínala cloumat nervozita. Nedrásalo mu nervy, že kouří jako smyslů zbavený. Neodpustil si zapálit i v posteli.
V šest ráno se zdvihl z měkké matrace, usadil se do křesla a opět zkoumal hodinky minutu po minutě. Krabička cigaret se vyprázdnila. Musel. Mimořádná akce, víc stresu. Nedokázal se ovládat.
Agáta zmizela. Začal mít tušení, že se jí něco zlého přihodilo. Měla na ruce modřinu. Lhala mu, kde k ní přišla. Nějaký magor ji klidně mohl pronásledovat. Vypadala dost sexy. A ani přitažlivé křivky nehrály příliš velkou roli. Jakmile si šílenec vyhlédl oběť, nenechal ji upláchnout.
Klid. Ještě nesmí dělat osnovy nejhrůznějších zločinů. Dosud má čas přijít...
Vzal si mobil a rozhodl se zavolat její kamarádce. Třeba se u ní stavila později a zůstala. Znal ty ženské dýchánky až do časných ranních hodin. Několikrát se odehrály i v jejich bytě.
„Karlo? To jsem já. Nevzbudil jsem tě?“
„Ne, už jsem vzhůru. Stalo se něco?“
„Neozvala se ti?“
„Proboha, Petře, Agáta se ještě nevrátila?“
„Ne. Mám o ni strach. Neozvala se ti odněkud? Řekni mi cokoliv, jen jestli je v pořádku.“
„Ne, nic nevím. Nebo počkej, dost tvrdě spím. Mrknu na mobil. Mohla mi volat z půjčeného telefonu nebo písla esemesku.“
„Díky, počkám.“
„Bohužel, nic. Žádný nepřijatý hovor ani nepřečtená obálka. Mrzí mě to.“
„Víš, nikdy takhle neodešla bez ohlášení zdržení. Na celou noc. Neměla vůbec žádný důvod. No, možná by se cosi našlo, ale dala by mi vědět. Navíc si nevzala nic sebou.“
„To je strašný, aby se jí tak něco stalo. Už jsi volal k vám na služebnu?“
„Ne, připomínal bych jim stíhačku. Umím si představit ty jejich vtípky.“
„No, asi je trochu brzy. Víš, co? Dej mi půl hodiny a stavím se u tebe,“ odpověděla mu uzívaně a hodlala pomoct.
„Dík, jsi moc hodná.“
„Jde o mou kamarádku, ne?“
Než Karla přijela, prožíval peklo. Raději se zašel podívat do skříní, protože podrobně nezkoumal, zda si skutečně něco vzala s sebou. Domníval se, že ne. Skříně měla jako vždy narvané. Zašel do pokoje s počítačem, kde nalezl na stolku USB s miništítkem „Karle“. Nejspíše šlo o avizované fotky.
K ní se rozhodně nevypravila.
Co když se jí opravdu něco přihodilo? Co si počne? Měl podivnou předtuchu, že tady v tom bytě zůstane sám. Porozhlédl se po skříňkách s alby fotek, prohlédl stěny s obrázky přírody a došel až k teráriu s bílou myškou.
Měla dostat nažrat...
„Co mi řekneš, myší potvoro? Kam se zahrabala tvoje panička?“
Protočil očima nad vysloveným výrazem, ke kterému ho inspirovala myška schovávající se v haldách papírků. Zahrabala! Už měl dost. Copak byla mrtvá? Ne, nemohla být. Agáta musela žít a odpustil by jí, i kdyby se měla vrátit až za měsíc. Ne, měsíc by nevydržel. Zbláznil by se.
Stejná noc bez Agáty je snad horší než se s ní dohadovat o tom, jak jí černá barva vlasů slušela daleko víc než blonďatá hříva. Nakonec si na tu svou blondýnku zvykl, i když ze začátku prskal, jak se dalo.
Musí se soustředit. Shromažďovat fakta. Naposledy ji viděl brzy ráno spící, než odešel do práce. Za celý den si ani nezavolali.
Podezřelá byla její velká podlitina a hodně litoval, že si ji důkladně neprohlédl celou. Mohla ještě skrývat další zranění. Měl na ni přitlačit a dostat z ní pravdu. Spadnutí v bazénu, pche... Blbost na entou! Už při střetnutí na letišti vyznívala sklíčeně a nevesele. Nikdy se po exotických dovolených nechovala podobně. Něco uvnitř ji svíralo a nemohla projevit dostatečně velkou radost.
„Jsem takový blbec!“ pronesl nahlas a bouchl pěstí o stěnu. Staral se o cizí případy. A u toho domácího nezbystřil včas!
Za ta léta ji měl přečtenou. Nikdo mu neupřel pozorovací talent a vůbec ne u nejbližší osoby. Sice se navzájem odcizili, ale znali se. Stále ho zajímala, i když neotvíral náruč, aby mu do ní skočila samým štěstím. Po návratu stačilo pár hodin, aby vytušil, že ji svírá jistá křeč. Hrála maximální spokojenost, štěstí, ale z očí jí šlehaly podivné záblesky strachu a smutku.
Měl ji víc proklepnout! Tvrdě uhodit a vyšetřovat! Na co měl letité zkušenosti se zločiny, když doma zaváhal a projel nejspíš poslední šanci?
Nyní bylo pozdě...
Ne, nemohlo být pozdě. Ještě musel mít čas něco udělat. Chtěl, aby se vrátila! Živá a zdravá. Usměvavá a rozpustile drzá.
Ozval se zvonek. Šel otevřít Karle.
„Ahoj, tak co?“
„Nic se během tý chvilky nezměnilo. Ani se neptej.“
„Vypadáš hrozně.“
„Nespal jsem.“
„Uvařím ti aspoň kafe. Musíme probrat, kde by tak mohla přespat. Volal jsi jejím kámoškám?“
„Jen tobě.“
„Aha. Hele, dej mi její telefon a já všechny z kontaktů obvolám. Třeba narychlo změnila plány a někde zůstala přes noc.“
„Zavolala by mi... Půjčila by si mobil a určitě mi dala vědět.“
„Hmm, vím. Její spolehlivost neměla žádné chybičky. Když něco rušila, ohlásila se. Ale každý může z nějakého důvodu udělat něco jinak než dosud. Nemysli hned na nejhorší. Za pár hodin otevře dveře a oddechneme si.“
„Snažím se vypudit nejhorší scénáře včerejší noci s Agátou v hlavní roli. Jde to těžce…“
„Policajt si vždycky dělá hlavu víc než obyčejní lidi. Tmavý stránky lidských osudů máš denně na talíři.“
Zatímco popíjel kávu, Karla obvolávala čísla lidí, které měla Agáta zanesené v mobilu. Dvacet čísel a žádný úspěch. Nikdo o Agátě neslyšel a ani ji neviděl od návratu z Thajska.
„Pěti lidem jsem poslala esemesku, nebrali to. Nevolala jsem tvým dvěma kolegům.“
„V pořádku, k nim by určitě nešla. Jejich čísla má kvůli mně. Sám jsem jí přikázal, aby si je uložila. Kdyby něco... Mám dojem, že je ani jednou nepoužila.“
„Pět neprověřených čísel je super. Naděje stále žije...“
„Hlavně, aby žila Agáta! Mordy jsou dneska běžná věc. Cizí člověk si klidně vstoupí do osudu neznámých a překroutí každou stranu. Zabíjel bych. Úplně každého, kdo se vetře tam, kde ho nevítají,“ povzdechl si, dopil kávu a zapálil si.
„Nestraš. Agáta si poradí s kdejakým otrapou. Nikdy by... Vrátí se! Věřím jí!“
„Ty ses s ní taky vůbec neviděla?“
„Ne. Přece jsem ti říkala, měla ke mně přijít. Jen jsme si dvakrát telefonovaly. Poprvé mi volala v neděli večer a podruhé v úterý. Oznámila mi, v kolik přibližně dorazí.“
„Nezmínila nic divného?“