Kouzelné vánoční uši ekniha

Anotace: Kouzelné vánoční uši
Vánoční pohádkový příběh pro každého. Filip Ušák je malý kluk s velkým trápením. Děti se posmívají jeho velkým uším, což ho moc trápí. Jednoho dne se z obyčejných uší stanou kouzelné. Kouzla však budou fungovat jenom v prosinci. Filuš je šťastný, získal mnoho kamarádů. Naděluje jim výbornou náladu a smích různými čarovnými kousky. Stal se oblíbeným, ale konec roku se velmi rychle blíží. Zůstanou mu kamarádi? Bude šťastným, nebo smutným klukem?

978-80-88483-86-1 Kouzelné vánoční uši epub
978-80-88483-87-8 Kouzelné vánoční uši mobi

cca 50 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Kouzelné vánoční uši:
Sněhové vločky se poklidně snášely na zmrzlou zem. Tiše se k sobě choulily, mačkaly a lepily. Ze vzájemného přátelství vytvořily zářivý a jemně nadýchaný koberec v bílé barvě.
Nenáviděl zimu. Poslední roční období mu připadalo příliš mrazivé. Umělo nadělat hromady škody. Dovedlo zesílit bolest v srdci malého chlapce.
„Proč si sněhové panenky hrají v našem městečku? Proč lákají děti, aby hned vyskočily a dováděly až do setmění? Proč mě nikdo nevezme na kopec? Půjčil bych mu sáňky!“ mluvil sám pro sebe a vzdychal s nosem přilepeným na chladném okenním skle. V duchu se přesvědčoval, že je teplo mnohem lepší.
Ve skutečnosti mu chyběli správní kamarádi, a to ho studilo mnohem víc než zima. Vlastně zimní radovánky miloval, ale nahlas tvrdil opak. Koho by bavila koulovačka bez soupeřů?
Dny se pokaždé naplnily smutkem, když se roztančily bílé nevěsty kolem pana Mrazíka a hlasitě volaly: „Sněží. Sněží! Konečně padá sníh. Ptáme se kluků a holčiček: Kdo se chce projet na saních?“
„Já! Já! Jáááá!“ křičel osmiletý Filip Ušák, ale nikdo ho neslyšel. Nikdo nezazvonil u dveří a nezeptal se, jestli by si šel ven hrát, když se krajina stala náhle pohádkovou a zasněžené stráně a cesty vyzývaly k pořádnému dovádění.
„Jaro, přijď brzy. Prosím, vyžeň krutou zimu. Jsi přece mocnější, když umíš otevřít životy květinek a zvířecích mláďat. Prosím, přijď brzy.“
Vroucí přání zůstalo nevyslyšeno. Odlepil se od okna. Posadil se na postel mezi čtyři pestře namalované stěny a smutnil zavřený v pokojíku. Přemýšlel o dětech. Vybíhaly ven. Sáňkovaly, bobovaly a lyžovaly na kopci Lopušáku. Myslel na zkušené i neobratné bruslaře a bruslařky na ledě rybníka Muškát. V hlavě si promítal veselé stavitele největších sněhuláků světa u lesa, blízko chalupy legračního pana hajného Myslína.
Nastražil uši. Uměly i dobře sloužit. Maminka ho volala na svačinu. Trošku se pousmál, ale oblíbený kakaový pudink s piškoty ho neodkázal udělat úplně šťastným.
„Filípku, vypadáš smutně. Nezajdeš ven? Cestou z práce jsem viděla spoustu dětí, jak si užívaly speciální nadílku.“
„Ne!“ odvětil, ještě zavrtěl hlavou a strčil si do pusy další lžičku dobroty.
„Snad sníh vydrží až do Vánoc,“ poznamenala maminka a pohladila synka po vlasech.
Bílé Vánoce milovala. Jistě ho o volnu zase s tatínkem vezmou na hory. Alespoň na jeden víkend. Tam ho nikdo neznal a cizí lidé se mu neposmívali. Vzpomínal, jak mu dokonce jedna babička řekla, že je moc pěkný a šikovný kluk.
„Maminko, proč musím mít velké uši? Ne veliké, obrovské! Jako kola od auta. Ano, tak mi v zimě připadají, protože se nevejdou pod čepici. Zčervenají a svítí do dálky. Nikdo je nepřehlédne. Stejně svítí semafor u silnice.“
Maminka se nad jeho trápením pousmála. Vzala malého Filipa Ušáka do náruče. Uklidňovala ho moudrými slovy dospělých.
„Koupím ti větší čepici. Moc rychle rosteš.“
„Já ne, jen moje uši! Za chvíli mě úplně přerostou.“
„Ale jdi ty, popleto. Zlatíčko, na velikosti uší vůbec nezáleží. A rovněž nesejde na tom, že jsi nejmenší ze všech dětí ve třídě.“
Ano, Filip měl k velkým uším ještě jeden nedostatek, byl ze všech druháčků nejmenší. Nikdo mu neřekl jinak než malý Filuš.
„Záleží. Moc na nich záleží,“ vzdychal zasmušile a netěšil se na zítřejší školní den.