Jiskření v Benátkách ekniha

Anotace: Anna Beatrix Bártová, Jiskření v Benátkách
Kateřina má chlapů po krk. Rozhodně netouží se s někým seznamovat. Na poznávacím zájezdu do Benátek, kam vyráží s dcerou Kačenkou, to naštěstí nehrozí. Nebo ano? Dalibor má před svatbou. Jako vdovec a otec malé Adélky je rád, že konečně našel ženu, která dceři nahradí matku. A pak jede s dcerou do Benátek a potkává Kateřinu. A všechna jeho rozhodnutí berou za své...

cca 100 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

978-80-88672-35-7 Jiskření v Benátkách epub
978-80-88672-36-4 Jiskření v Benátkách mobi

Ukázka z e-knihy Jiskření v Benátkách
Autobus lehce podrnkával po rychlostní silnici a klimatizace v něm hučela, až Kateřina začala usínat. Její dcerku Kačenku drncání uspalo už před dvěma hodinami. Stačilo, aby vyjeli z Budějovic a začala se jí klížit očka. Kateřina byla ráda, že vybrala zájezd, kde jsou plánovány noční přejezdy. Bála se, jak Kačenka zvládne dlouhé hodiny v autobuse, ale teď se zdálo, že vše bude v naprostém pořádku.
Zavrtěla se opatrně na sedačce, aby našla pohodlnější pozici, ale tak, aby nevzbudila holčičku, jejíž hlavu měla položenou na malém polštářku v klíně. Už teď si připadala celá dřevěná, ale věděla, že takto je pro ně cesta mnohem jednodušší než do Benátek letět. Jednodušší a levnější.
Kateřina žila se svou šestiletou dcerou Kačenkou na okraji Českých Budějovic sama. Její první manžel jí ukázal, že láska je někdy opravdu slepá a co na začátku vypadá jako pohádka, se může velice rychle proměnit v noční můru. V takovou, ze které se nedá probudit a mnohdy ani snadno vyklouznout. Na jejich soužití jí zbyla památka v podobě několik jizev, tři umělé zuby, protože ty vlastní jí manžel vymlátil, a mnohonásobně více šrámů na duši. Odejít od násilnického muže dokázala, až když ji zbil a zkopal těhotnou a ona o miminko přišla. Tehdy si myslela, že už nikdy mít děti nebude. Jednak nedokázala mužům důvěřovat – stále měla v hlavě zapnuté poplašné zařízení, které si tam nevědomky nainstalovala po nevydařeném manželství. A ani lékaři jí nedávali velké šance. Ale stalo se.
Bylo to v době, kdy potkala Petra. Muže, který se jí zdál v naprosté pohodě. Neměl na nic velké nároky, byl samostatný, svobodný a bezdětný. Navíc dával jasně najevo, že mu takový život vyhovuje a to, že Kateřina nemůže mít děti, mu nijak nevadilo. Problémy začaly, když se – podle Kateřiny – stal zázrak a ona znovu počala. A ještě větší poté, co se Kačenka narodila – živá a zdravá. Zatímco ona opět žila svou pohádku, její nový partner se jí stále více a více vzdaloval.
Kačence bylo půl roku, když Kateřina ztratila nervy. To už Petr chodil domů každý den téměř o půlnoci, v povznesené alkoholové náladě a dožadoval se „manželských“ povinností. Nebyli sice svoji, ale on tomu tak rád říkal. O tom, že by si Kateřinu vzal, však nechtěl ani slyšet.
„Takhle už to nejde dál, Petře,“ začala tehdy v noci rozhovor, ke kterému už několik týdnů sbírala odvahu. „Jsem tady s Kačenkou pořád sama, s ničím mi nepomůžeš, z práce jdeš rovnou do hospody. A když přijdeš, je to stále dokola – chceš teplou večeři a sex. Ale jak se cítím já, tě vůbec nezajímá. Myslím, že je na čase, aby ses začal chovat jako otec od rodiny.“
„Nevím, co se ti nelíbí?“ rozhodil tehdy Petr rukama a trochu se zakymácel. Zřejmě požil víc, než bylo zdrávo. Kateřině prolétlo hlavou, jestli neměla raději mlčet. Co když ji i Petr, který na ni dosud nevztáhl ruku, podnícen alkoholem zmlátí? Tohle už nechtěla nikdy zažít.
„Nosím domů peníze? Nosím! Máte co jíst a pít? Máte! Máte útulný byt a teploučko? Máte! Tak co chceš sakra víc? Já mám taky svůj život.“
„Jenže jeho součástí jsme i my dvě! A ty se chováš, jako bychom ani neexistovaly,“ dodala si kuráž a zkusila mu oponovat. Najednou cítila, že musí za jejich lepší život bojovat. Ran už za svůj život schytala tolik, že případných pár navíc vydrží. Ale Petr se k násilí nesnížil. Naštěstí.
„Podívej se, mně bylo skvěle, když jsi Kačku neměla. Naprosto mi to vyhovovalo. A věděla jsi jasně, že dítě nechci. Sám jsem ti nabídl, že ti potrat zaplatím. Ty sis vybrala tenhle život. Ne já. A já už mám všeho plný zuby. Chci zpátky svůj mládeneckej život, což se jaksi s věčně protivným a uřvaným miminem neslučuje, nemyslíš?“
Kateřina zůstala stát a zírala na něj s pusou dokořán. „To myslíš vážně? Jako že se máme sebrat a odstěhovat? Dobře víš, že kdybych šla na potrat, už bych děti mít nikdy nemusela. Že Kačenku máme, je zázrak.“
„Tvůj zázrak. Já se o něj neprosil.“
„Fajn. Takže jsme ti obě šumák…“ odfrkla si znechuceně.
„Obě ne. Tebe mám rád. Ale o dítě fakt nestojím, sorry.“