Fitless

Anotace knihy Fitless:
Boubelku Alici opustil manžel kvůli vzhledu. Následně se od ní odstěhovaly děti, a tak zůstala v obrovském starém domě zcela sama. Dlouhou dobu se starala o rodinu a sebe zanedbávala, což nyní hodlá změnit. Rozhodne se začít sportovat, hubnout a žít zdravě, ale vůbec se jí to nedaří a neustále selhává. Když si konečně začne užívat svobodu a samotu, z prázdného domu se nečekaně velmi rychle stane mraveniště plné rodinných příslušníků, které nikdo nezval. A do celého chaosu se jí do cesty připlete nový muž. Humorný román pro ženy se špetkou romantiky, který nejen pobaví, ale také připomene, že ačkoliv se neustále snažíme být jiné, jsme nejlepší takové, jaké jsme.

počet stran cca: 250

ISBN 978-80-88516-12-5 Fitless epub
ISBN 978-80-88516-13-2 Fitless mobi
ISBN tištěná: připravujeme

E-kniha: Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Tištěná kniha: Připravujeme předprodej!

Ukázka číslo 1:
Sláva. Nastává čas jídla. Doba, kdy mě opustí ten šílený hlad. Na dnes jsem si k obědu připravila, dle příspěvku jedné známé influencerky a diskuzí, úžasný recept. Zapečený lilek s mozzarellou. Včera po uvaření byla chuť tohoto výtvoru, řekněme, obstojná. Vzhled jakbysmet. Dnes nemůžu o chuti tvrdit nic podobného. Včera, když jsem si jídlo připravovala, mi porce do práce přišla akurátní. Asi proto, že jsem se zrovna přejedla k prasknutí. Teď, jak se dívám, je porce jako pro vrabce. A i ten by se nenajedl.
„Čau, co jíš?“ přijde do kanceláře Iveta. Kolegyně z jiného kanclu. Mohu se pyšnit vlastní kanceláří. Celá jen pro mě, což je super. Obzvláště, pokud se vám občas stane, že zapomenete pracovat.
„Zapečený lilek s mozzarellou,“ pochlubím se hrdě.
„Mňam, vypadá luxusně.“
„Díky. Je výborný. Fakt!“ Nevím, jestli se víc snažím přemluvit ji nebo sebe.
„Můžu zkusit?
Pocity ve mně začnou bojovat. Někdo ocenil mé super zdravé jídlo, což je mega fajn pocit, na druhou stranu, už je té porce strašně málo, a ještě když mi kousek ují, co mi pak zbude? Jsem v půlce oběda a hlad cítím pořád stejný.
„Jasně,“ dostanu ze sebe s úsměvem na rtech, aby nepoznala, že mi ujídání mé extra malé porce vlastně vadí.
Já se picnu! Žalostný kousek zbytku mého jídla mi nebude stačit na utišení vlastního žaludku a ona si nabere ohromný kus. Visí jí na vidličce, kterou pomalu pomalinku posunuje ke svým obřím ústům a… celá nabraná porce jí spadne na zem.
„Jujky,“ vypadne z ní.
Jujky? Kurva! Jujky? Zní mi naštěstí jen v hlavě. Já v práci přeci sprostě nemluvím. Opravdu jujky? Já jsem od rána, co od rána, včera od večera, hladová jak pes, ona mi užírá jídlo, vlastně ani neužírá, hází s ním o zem a řekne jujky?
Toužím jí říct: „Ty krávo jedna blbá štíhlá, běž si házet po zemi svoje jídlo,“ ale pouze řeknu: „Neva.“
Va, va! Vadí mi cela tahle situace, přesto jí neřeknu pravdu. Co by si o mně myslela?

Ukázka číslo 2:
Po obědě se tedy všechny tři vydáváme do parku na hodinu jógy.
Už dopředu vím, že společné cvičení bude naprostý trapas. Počítám s tím. Na trapasy jsem velmistr. Dějí se mi snad už od narození.
Trošku mě uklidní, že stihneme přijít včas a jde o lekci pro začátečníky. A že si s sebou nesu svoji krásnou, heboučkou a drahou karimatku. Má je do té doby, než ji musím po nátlaku okolí půjčit matce. Prý chudince důchodkyni. Řekla bych spíš vyděračce důchodkyni!
Jóga je celkem fajn. Vlastně mě takové lehké cvičení baví. Pohyby jsou jednoduché a pěkně se při nich protáhnu. Patricie se mi směje jen občas.
Jak jsem v jednu chvíli hlavou dolů se zadkem vztyčeným k nebi, mezi nohama zahlédnu povědomou osobu. Proč zrovna teď musí kolem běžet Vítek?
Nevím, jestli mě poznal podle rudého obličeje nebo vyšpuleného zadku, ale mává na mě. Tedy předpokládám, že na mě.
Je mi blbé neodpovědět a dělat, že ho nevidím, i když by ignorace jeho osoby byla určitě rozumnější. S vypětím všech sil pozvednu jednu ruku, stále v pozici „down dog“. Začnu se nebezpečně naklánět a přepadat na jednu stranu. Zuby nehty se snažím udržet balanc. Zadek u toho vystrčím o trochu výš a najednou uslyším něco, co u cvičení vážně nikdo slyšet nechce.
Ne, prdnutí by mi nevadilo. Pšouk by člověk nějak uhrál a svedl třeba na matku hned vedle. U mě se zezadu ozvalo, rup, křup a legíny se mi na zadku roztrhly vejpůl.
Vítek měl tudíž krásný výhled na moji zadnici s děravými legínami. Jako bonus nás čeká následné protažení a hodina jógy je za námi.
Nevím, proč pořád stojí na místě. Na co čeká? Vyžívá se v trapných situacích?
Nechci k němu jít, ani za nic! Jenže pořád stojí u stromu a kouká na mě. Koutky úst se mu nadzvedávají, ale drží se. Udělal by líp, kdyby utekl. Přesto si dál stojí a stojí a čeká. A tak se odhodlám jít k němu blíž.
Jsem strašná sadomasochistka.
„Ahoj, pěkné kalhotky,“ slyším ho říkat na úvod.
„Díky, ty jsou moje,“ ozve se vedle mě matka, která šla, netuším proč, se mnou.
Vítek ji sjede podezřívavým pohledem.
„Jo, fakticky jsou její,“ dodám nesměle.
„Dobrý den, těší mě. Máte pěkné kalhotky,“ řekne Vítek matce.