Dcera Smrti ekniha

Anotace e-knihy Dcera Smrti
Thalie si na život bez otce zvykla. Nikdy ho nepoznala, nikdy po setkání s ním moc netoužila. Když se však po šestnácti letech vrátí, je úplně jiný, než by čekala a musí před ním utíkat. Její jediní ochránci a spojenci jsou vlkodlaci. A nepřátelé každým dnem přibývají. Jde jí však o záchranu své matky a přátel. Noční můra právě začíná... V napínavé romantasy si přečtete o dceři samotné Smrti, vlkodlacích a upírech.

ISBN: 978-80-88672-93-7 Dcera Smrti epub
ISBN 978-80-88672-94-4 Dcera Smrti mobi

počet stran: cca 200

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z e-knihy Dcera Smrti:
KAPITOLA PRVNÍ: příchod neznámého
Probudila jsem se uprostřed tajuplné noci. Seděla jsem na posteli a snažila se zorientovat a rozpoznat všechny věci ve svém pokoji. Můj dřevěný stůl, jenž byl hned vedle postele a také okno, skrze které do domu proudil svit dorůstajícího měsíce.
Několikrát jsem zamrkala, abych si zvykla na tmu v pokoji a konečně rozpoznala i další temné obrysy v místnosti.
Zaposlouchala jsem se do šumu stromů, které se ve venkovním větru ohýbaly, avšak v uších se mi odrážely i neznámé hlasy. Zpočátku mi to nepřišlo divné. Mamka totiž často sledovala v obývacím pokoji televizi i dlouho do noci, jenže nyní jsem slyšela i těžce kladené kroky, které rozhodně nemohly být matčiny, ani nevycházely z televize.
Zvedla jsem se ze své hřejivé postele a bosé nohy položila na studenou podlahu. U postele jsem jimi našla pantofle a postavila se. Opatrně jsem našlapovala, aby jediné prkno nevydalo ani hlásku. Vzala jsem za kliku a tiše pootevřela dveře.
„Už je čas,“ zamumlal jakýsi mužský hlas, mně zcela neznámý, a opět se po domě rozlehly ony hlasité kroky.
„Ne, není,“ odmítala tiše máma, jejíž hlas jsem poznala hned, „zaslouží si normální život!“ Její hlas vypovídal o její rozhořčenosti a já se konečně odvážila jít ještě o pár kroků blíže. Uviděla jsem muže v černém hábitu. Obličej mu kryl stín kapuce, kterou měl hozenou přes hlavu. Hábit mu sahal až na zem – nad tím jsem se na chvíli musela zamyslet. Vypadal trochu jako smrtijed z Harryho Pottera. Nad svou myšlenkou jsem se však jen nenápadně pousmála, přesto jsem však od muže neodtrhla svůj zvídavý pohled.
„Ne, zaslouží si poznat svého otce...“
„Jsi otec asi tak moc, jako tvůj bratr bere životy,“ skočila mu do řeči žena se zrzavými vlasy, které jsem s ní měla téměř totožné.
Nerozuměla jsem tomu přirovnání a byla jsem zmatená i ze smyslu předešlé věty. Copak ten muž mohl být mým otcem? Ptala jsem se sama sebe v duchu.
„Věděla jsi, jak to je!“ bránil se muž, „věděla jsi, co přijde!“ vykřikl a chytl ji za rameno.
Adrenalin, šířící se mou krví, zapříčinil, že se všechny mé chloupky za krkem postavily.
„Kamate,“ hlesla máma vážně, „nikdy tě nenechám mi ji vzít,“ zašeptala ledově. Neměla z něho strach. Pevně mu hleděla do očí.
V tu ránu prkna pod mýma nohama náhle nepříjemně zavrzala, jak jsem se pokoušela nahlédnout více do místnosti.
„Thalie?“ ozvala se máma, a tak jsem k ní zvedla svůj nejistý pohled. Dělám dobře? Zamyslela jsem se, avšak odpověď jsem stejně nemohla zjistit jinak než zariskováním.
„To je ona?“ vydechl muž vedle mé matky a stáhl si tmavou kapuci, která mu do této doby téměř halila jeho tajuplnou tvář. Ani nyní jsem v jeho tváři nerozpoznala nic, co by mi mělo být povědomé, avšak on mě nejspíše moc dobře znal.
„Má drahocenná dcera,“ vydechl. „Thalia,“ usmál se, až jsem měla tu čest vidět jeho špičaté zuby. Skoro bych přísahala, že měl špičaté úplně všechny zuby.
Mluvil se zvláštním přízvukem a poněkud neobvykle skloňoval mé jméno, ale to bylo to poslední, nad čím jsem se zrovna pozastavovala. Jeho vzhled mě děsil.
Muž ke mně natáhl svou hubenou ruku. „Nedotýkej se jí!“ vykřikla matka, a tak muž svou dlaň na okamžik stáhl zpět ke svému tělu.