Bouře v našich srdcích 1 ekniha

Anotace e-knihy Bouře v našich srdcích 1. díl:
Na místo Kemalovy zesnulé manželky je násilím dosazen mladý chlapec Dominik, který svého sultána zaujal od jejich prvního setkání. Dominik se tak dostává do harému a poznává, že ho tady každý nevítá s otevřenou náručí. Nenávidí Kemala za vše, co mu způsobil, proto se mu pokouší zprotivit. Brzy však zjišťuje, že právě jeho blízkost je jediná, která ho drží v bezpečí od ostatních členů harému. Také si začíná uvědomovat, že na slovech: ‚mezi láskou a nenávistí je jen tenká hranice‘ se skrývá více pravdy, než si kdy vůbec myslel.
Dovede Dominik svou zášť vůči Kemalovi přehodnotit? A co nová rodina? Zvládne se s ní vypořádat dříve, než by ho stačila připravit o rozum?

ISBN 978-80-88483-44-1 Bouře v našich srdcích 1 epub
ISBN 978-80-88483-45-8 Bouře v našich srdcích 1 mobi

cca 320 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Bouře v našich srdcích 1. díl:
Cítil jsem, jak mám napevno uvázaný šátek přes oči, sametový, a tak jemný.
Pohodlné nadýchané polštáře se snažily zpříjemnit mé čekání. Ruce spoutané nad hlavou mě na druhou stranu ujišťovaly, že se rozhodně nenacházím v mírumilovném prostředí.
Trvalo nespočet minut, než jsem se odvážil promluvit. Začalo sílit nutkání zjistit, jestli tady se mnou kdokoliv je.
„H… Haló?“ Hlas se mi chvěl a cítil jsem, jak se mi hrdlo stahuje děsem. Přesto se v mém srdci stále držela kapka odvahy a neopouštěla mě, „je, je tu… je tu někdo?“
Jak jsem si myslel. Nic. Jen klid. Až mi to začínalo být nepříjemné.
Proč mi jen museli vzít moje věci?! Nasucho jsem polknul. Nebýt spoutaný, mohl bych si mobilem zavolat pomoc…
Seděl jsem tam bez jediného pohybu a čekal, co se mnou bude dál. Až dokud jsem nezaslechl, že tu se mnou někdo skutečně byl.
„Prosím,“ zašeptal jsem, „pomozte mi, točí se mi hlava a…. a necítím se dobře.“
Kroky se přibližovaly. Mé srdce se rázem úplně zbláznilo. Myslím, že dnes určitě umřu.
„Neubližujte mi. Určitě se můžeme nějak dohodnout.“ Kdybych mohl, klidně bych dotyčného únosce odprosil i na kolenou.
Žádná odezva. Ten člověk se mnou ani jednou nepromluvil.
Byl tady ještě vůbec?
Jasně, že ano! Slyšel jsem jeho dech. Nacházel se nebezpečně blízko. A pak mě cizí dlaň pohladila po tváři.
I když jsem ucuknul, nebylo mi to nic platné. Prsty dotyčné osoby sjely na můj napnutý krk a pak pokračovaly níže na hrudník. Styděl jsem se, ale nemohl jsem si pomoct. Pod doteky neznámého člověka jsem se neubránil slastnému vzdechu.
V tu chvíli jsem uslyšel, jak se osoba nade mnou uchechtla. Šlo sice o tichý zvuk, přesto se v něm dal znepokojivě rozpoznat muž.
Jsem sice bisexuál, ale takhle jsem si svoje poprvé nepředstavoval. Být unesen a zřejmě i znásilněn jakýmsi úchylem!
Bože můj, pomoz mi…