Barva ticha ekniha

Anotace e-knihy Barva ticha:
Jamie Carrington vždy patřil mezi ty, kteří tančí životem naplno. Lehkovážně. Bez závazků. Bez hlubších citů. Ale ztráta dvou nejbližších přátel mu vezme půdu pod nohama. Jeden umlčen vlastním otcem, druhý navždy pryč. V hluku večírků a alkoholu hledá únik, dokud nepotká Freyu Reeves – dívku stejně drzou a bezostyšnou jako on sám. Co se stane, když konečně dostane svůj dokonalý odraz? Nalezne odvahu do něj hledět dost dlouho? A existuje vůbec cesta úniku? Příběh o ztrátách, změně a odvaze nechat své srdce konečně promluvit.

ISBN 978-80-88516-44-6 Barva ticha epub
ISBN 978-80-88516-45-3 Barva ticha mobi

počet stran: cca 160

E-kniha: Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi!

Ukázka z e-knihy Barva ticha:
Piruety jsou peklo. Ale odskočený ještě mnohem víc než to. Jsou mučením, které se převléká za vznešenou disciplínu. Stačí nepatrné odchýlení, nepozornost při zpevnění středu těla a z tanečníka se stává hrbící se cosi. Z elegance přímo do komické šerednosti.
Potím se. Je nesnesitelný vedro. Venku vládne léto a newyorská betonová džungle si vybírá svou daň. Při další otočce už myslím pouze na orosené pivo klouzající mým hrdlem. Musím polknout. Ta chuť. A co hůř, můj žaludek si nejspíš pamatuje včerejší piva a sám tvoří vlastní choreografii, která by nemusela dopadnout nejšťastněji. Clara by… Polykám žluč vyvolanou vzpomínkami. Super dopoledne. Fakt.
„Příště budeme cvičit s Thomasem. Jeho otec bude všemu přihlížet. Všichni, kteří se účastní dnešního pohřbu slečny Hellerové, tu teď zůstanou. Zbytek může pro dnešek jít.“
Lektorka si po odříkání strohých informací sbírá své věci a já čekám, kdo se rozloučí s dívkou představující naději celé naší školy. Napočítávám sotva deset hlav. Nikdo z nás nedrží v ruce ani kytku. Jsem hlupák. Nenapadlo mě to. A teď bych na ni vlastně neměl ani peníze.
Jo, super den.
Zasmušile následuji smuteční pochod. Vineme se jako had z učebny až do auly, kde stojí ředitelka. Sedám si na jednu z židlí. Netuším ke komu. Jediná tvář, která sem skutečně patří, tu není. Thomas. V jeho stavu by nejspíš ani přijít nedokázal. Od tragické události je z něj chodící schránka špičkového tanečníka. Stal se z něj robot plnící příkazy svého otce.
Prohrabuju si rukou vlasy. Úkosem si všímám dvou stolů plných jídla. V hlavě se mi ozývá maličká naděje v podobě vyhlídky alkoholických nápojů. Nechci se opít, jen se hodit do pohody.
Večer mám směnu, navíc by bylo vůči Claře nedůstojné se ztřískat. Jedna sklenička by však dokázala alespoň něco otupit. Ředitelka čte nekonečně mnoho řádků připraveného proslovu.
Proč je ta řeč tak dojebaně neosobní? Proč se tu všichni tváří, že ji znali, ale ve skutečnosti veřejně lžou? Nechci pohřeb, až umřu. Vypadá totiž jako pěkná slátanina uměle prezentujících se emocí. Musím si vydělat a založit fond na největší párty v tomhle velkoměstě. Jo, budu šetřit a až umřu, všichni se opijou. Pozítří si začínám odkládat, slibuju si odhodlaně. Protože zítra se nechci držet zpátky. Potřebuju si zapíchat, úpím vnitřně.