Zuzka a Majk ekniha

Veselé příhody ze života manželského páru. Zuzka má poetickou duši, ale Majk ji často dost dobře nechápe, když on rozumí hlavně programování a virtuálním trikům.

Dostupnost Skladem
159 Kč –25 % 119 Kč
Zuzka a Majk ekniha
Zuzka a Majk ebook
159 Kč –25 %

Anotace z e-knihy Zuzka a Majk:

Veselé příhody ze života manželského páru. Zuzka má poetickou duši, ale Majk ji často dost dobře nechápe, když on rozumí hlavně programování a virtuálním trikům. Manželství jim však bezvadně klape, protože Majk si svou ženu vybral na celý život a nemá nikdy čas hledat jinou něžnou duši, hospodyni a opatrovatelku v jednom. Zuzka se hodně snaží, aby do jejich vztahu propašovala trochu víc romantiky, jenže je většinou pochopena úplně jinak, ale nikdy se nevzdává dostat manžela na správnou cestu.

ISBN 978-80-88272-94-6 (epub)
ISBN 978-80-88272-95-3 (mobi)

počet stran: 160

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Zuzka a Majk:
2. DRSNÁ HRA

Ta ta ta ta ta
Drsná virtualita
Schovej se, Majku!

Majk na mě volal: „Brýle, brýle!“
Na patchworkový polštář, vystavený na pravé straně gauče, jsem ihned odhodila ženský časopis „Plej a trhej“. Položila na zem nohy, dosud opřené o hranu konferenčního stolku, a vstala do polovzpřímené pozice. Udělala jsem jeden a půl kroku vpravo. Levou nohou narazila o hranu stolu. Zasyčela jako volně žijící had. Stále syčící jsem se zastavila a mnula si bolavé místo. Modřina na sebe nenechá dlouho čekat! Bez projeveného zájmu z Majkovy strany jsem dosyčela a prosebně se na něho podívala.
Naše pohledy se střetly.
Koukal na mě hodně žádostivě, navíc naléhavě a nedočkavě.
„Honem, Zuzko! Honem, zbývá pouze dobrých patnáct sekund!“
Fajn, zapomněla jsem na svou malou nehodu. Ani ho nenapadlo se vzdát boje u počítače a pofoukat mi bolístku. Inu, netekla mi ani krev. Nechala jsem tedy modřinu zbarvovat samotnou a uskočila svižně doprava. Natáhla ruku a držela brýle, ty náhradní.
Udělala jsem čtyři čapí doleva a ocitla se u Majkova hráčského doupěte. Opatrně mu podala nezamlžené brýle a on si je zbrkle vyměnil. Zvládl prohození na jedničku a šíleně se radoval. Vesele vrtěl zadkem na židli a k tomu jásal jako květnové mávátko: „Stihnul jsem to! Stihnul! Dokonce zbývá ještě pět sekund odpočinku!“
Odpočinek znamenal, že Majk vyčkával v jeskyni „mírových sborů“, než dostal rozkazy k další odvážné, dobrodružné a velmi nebezpečné cestě.
Blyštila jsem zamlžené brýle, aby se staly náhradními náhradních, a ne odloženými.
„Jdu na akci! Drž mi pěsti,“ sdělil mi své odhodlané pocity a zaostřil svůj zrak na východ z jeskyně.
Začínala třetí fáze útoku na nepřátele. Musel zabít tři obry Guguny a dva zlé trpaslíky Pošuky.
Sám byl pošuk. Pošuk, který při každé mé dobrodružné výpravě usnul jako Šípková Růženka a vzbudil se políbením čerstvých ranních zpráv.
„Co hraješ?“ vyzvídala jsem schválně.
„Tomu bys nerozuměla.“
„Když mi neřekneš, co hraješ, nemůžu ti pomoct.“ Nevzdávala jsem se naděje na odpověď.
„Ne, díky. Jsi hodná, ale tohle je mužská hra.“
Koukla jsem se na obrazovku přes jeho ruku. Hrál hru „Chobotnice rozhoduje“. Nešlo o žádnou mužskou hru, ale o dětskou. Všimla jsem si jí v nabídce knižních novinek katalogu „Každý večer knihu,“ kde nabízeli i hry na počítač. Nacházela se v rubrice: Něco pro naše hodné děti.
„Tohle není hra pro muže, Majku.“
„Pššt!“
„Majku, je ti třicet pět let. Máš myslet na rodinu, a ne na obry.“
No snad na jednoho „obříka“ by mohl myslet, jenže ten se málokdy dostával do obřích rozměrů, když se ho dotklo mé něžné nebo jiné dýchající tělo. Potřeboval dotyk alespoň obrázkem obalu od super akční hry.
„Zuzanko, já tě mám přece rád. Sakra! Chyba! Fatální error!“
Zanadával. Zle se na mě podíval. Já se mile usmála.
„Moc se nesměj. Tahle hra je nebezpečná, miláčku. Moc nebezpečná! Můžou mě doopravdy zabít!“
Miláčku mi říkal, když chtěl, abych odešla na vzdálenost minimálně dva metry a neviděla na klávesnici. Srdce mi poskočilo radostí, že ho zabije obr Gugun. Klepla jsem na pravou šipku dlouhým nalakovaným nehtem ukazováčku a pošeptala mu do ucha:
„Jdu do kuchyně, neboj,“ smála jsem se mezitím, co on křičel jako posedlý, že jsem ho vyrušovala a zabijou ho, jestli se chobotnice Jíjí neslituje a nedá mu deset náhradních bodů.
Slitovala se! Dala mu body! Dala!
Ale já se neslituji a nedám! Nedám, protože mé webové stránky jsou dočasně mimo provoz.

Spisovatelka Petra Nachtmanová napsala a vydala již desítky knih, které začaly vycházet od roku 2006 v několika vydavatelstvích a nakladatelstvích (Moba, Akcent, Nava, Petra). Jde o autorku knih různých žánrů, nejčastěji se zaměřuje na romány pro ženy ze současnosti (Azurové nevěry, Poslední milenka, Na psí uši, Vánoční anděl), na historické příběhy (Zazděná zaživa, Sesterská bouře, První noc bez lásky), krimi (Nezvěstná blondýna, Vražda v krajině přízraků, Unesená Gogo) a thrillery (Hádka). V letech 2001 až 2017 žila na karibském ostrově Curaçao. O tomto období pojednává kniha s názvem Karibská láska. 1. června 2017 založila vlastní nakladatelství Petunky, kde vydává všechny své tištěné a elektronické knihy. Od roku 2021 v tomto nakladatelství vycházejí také knihy a e-knihy jiných autorů.