Malířův anděl ekniha

Anotace e-knihy Malířův anděl:

Juan Pablo Mariňo se už od mládí zajímá o malování a poezii. Během výstavy amatérů se seznamuje s krásnou Andreou Floresovou, která je starší než on, vdaná a má dvě děti. Nic z toho však nebrání jejich vzájemné lásce. Přijde den, kdy Juan získá neodolatelnou nabídku na studium v USA, kam odjíždí i na žádost Andrey. Po letech se vrací zpět na Isla Margaritu jako úspěšný umělec a znovu se dává dohromady se svou dávnou láskou. Všechno se zdá perfektní, kdyby se jednoho dne Juan nevrátil domů a tam nenašel Andreu ležet v krvi...

ISBN 978-80-88272-53-3 (epub)
ISBN 978-80-88272-54-0 (mobi)

počet stran: 216

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z knihy Malířův anděl:
Byl krásný letní den a svět se mu nepřestal vysmívat...
Nikdy neměl srdeční zdravotní problémy. Proč najednou? Proč tady? Andrea? Ne, nic se nestalo. Malá slabost z přívalu čerstvého vzduchu. Nepatrná úzkost z dávky neklidu na veřejnosti. Nic vážného!
Chytil se za hruď, kde to tak silně bušilo a píchalo.
Pššššt! Už ani kousek lži. Je statečný, podívá se pravdě hluboce do očí a přečte si ortel od nemilosrdných sester z duchovna. Sám sebe úmyslně obelhával. Sobě se přece může svěřit, nikdo ho neuslyší. Nikdo!
Opravdu nikdo?
Přizná se pouze napůl, dokud je ještě čas. „Dokud nás smrt nerozdělí, andílku!“ přísahal u oltáře kostela na začátku února roku 2004. Přiznával, cítil v kostech, že dnešek je správcem rozdělení. Najednou
se v něm vařily vtíravé obrazy, bublaly sochy na živých podstavcích. Ty sokly se kroutily jako zmije a syčely něco o vině a odpuštění. Místo aby naslouchal se zájmem varování, nechal předstoupit před
poslední soud jemu drahé věci. Věci? Neskloňovala se náhodou podle živého vzoru?
Možná měl ještě čas. Mohl zvednout nohy, utíkat a vyhrát souboj s podplaceným osudem. Bolest se znovu ozvala. Vysílala jasný obraz a omámený zvuk.
Zase se nic nestalo? Pokyvoval hlavou – ano. Stalo se, stalo. Okamžitě pocítil změnu harmonického muzicírování času ve dvou. Zamrkal. Zaostřil zrak na obsah kufru a zatajil dech. Víno dostalo barvu krve. Plaval v té rudé lázni a snažil se dosáhnout na břeh, pevnina se ale při doteku změnila na propadliště.
Uhnul pohledem od lahví, aby neutonul ve vlastních představách. Zdvihl oči k modravé obloze a doufal, že se zbaví nepříjemného tlaku ve slabinách. Přivřel oči a zavrávoral. Po paměti zavřel pravačkou kufr a opatrně odkráčel k místu pro řidiče.
„Dokud nás smrt nerozdělí, andílku!“
Andrea. Láska!
Nové píchnutí u srdce, nový signál zla a nový příval tepla. Pocení nepřineslo žádný příjemný pocit. Povolil si kravatu, rozepnul dva knoflíky košile u krku a přál si rychlou pomoc v podobě více neškodlivého ovzduší.
„Andrejko, andílku! Tak tys přestala chtít víno...“ zašeptal a posadil se zničeně za volant. Zasunul klíč, nastartoval a zalekl se motoru. Klasický zvuk nahradila nevšední porucha. Auto vzdychalo známým hlasem: Ach ach ach ááách!
Andrea se mu roztočila v květovaných šatech před očima. Povytahovala dlouhou sukni a odevzdané vzdechy vystřídala za radostné jásání. Jupí! Nožka nalevo, nožka napravo. Dokola, dokolečka, nejkrásnější víla do hnízdečka. Do příbytku vystlaného pomatenými štětci...
Nejmilovanější Reika, andílek. Vtancovala mu do ateliéru a rozehřála nashromážděný chlad na všem, co stálo, leželo či viselo mezi čtyřmi stěnami. Dokázala, že sny se plní, pokud se jim jeden doslova oddává i po probuzení.
Svou přítomností završila dávný sen mladíka, když s ním po letitém odříkání bydlela okroužkovaná zlatým sevřením lásky dvou poblázněných lidí. Zhmotnila sen. Mohl si sáhnout, tisknout se, jásat z okna nejvyššího patra domu...
Blázen. Vyklubal se z něho opravdový šílenec, když jednou zjistil, že se někdy představy raději nemají nechat ožít.
Ale stop návratu k minulosti... Andree se něco muselo stát! Promítal si film, kde ji právě nyní někdo umlčoval. Zároveň si v průběhu zírání na pásku s hrůznými scénami uvědomoval, že jeho srdce nepatřilo nikomu jinému víc než jí. Nikdy víc nemiloval. Nikdy se necítil šťastnější volností vztahu a zároveň spoutaností věrnou přísahou – nezklamat.
Díky nadměrnosti citů, nepropásl ve 14.23 hodin zástavu všeho nadpozemského bytí. Zmizení tří univerzálních andělů v jedné ženě. Haziel, Poyel, Yamabiah – strážci lásky opustili dráhu srdce a nevěřícně se obraceli vzad. S každým píchnutím na hrudi cítil, že se o pár kilometrů dál vypouští život. Utíkal si do neznáma a on tu seděl jak pařez zalitý do betonu.
„Ne, Reiko! Reiko, Andrejko! Andělíčku můj nejdražší, neusínej navěky. Jedu k tobě. Pomohu ti. Reiko, lásko, vydrž! Neutíkej ode mne bez rozloučení, prosím...“
Skončil s ubohým pošeptáváním mezi rty a znovu nastartoval auto. Na volant umístil roztřesené ruce, šlápl na plyn a odpíchl se z plácku. I když překračoval povolenou rychlost, připadal si nohou přilepenou na brzdě.