Bezcitné útoky ekniha

Anotace e-knihy Bezcitné útoky:

Sára Dočekalová si užívá bezstarostného mládí a ve svých patnácti letech pokukuje po první lásce. Jako úplně normální holka se ráda vyzývavě obléká, aby upoutala pozornost kluka, který se jí líbí. Ne, nevadí, že první naděje na známost nevyjde, vždyť se kolem ní točí spoustu dalších. Během školního výletu ji zaujme průvodce na hradu Bezděz, nová láska může začít. Jenže do života se jí násilně tlačí také soused Jaroslav Klusák, učitel v invalidním důchodu. Doslova ji pronásleduje, jak jinak by se objevil skoro na všech stejných místech? Snaží se myšlenky o sledování nepříjemným mužem zaplašit, ale on ji nemíní jen tak pustit. Jednou dojde k nejhoršímu a nevyhne se intimnímu obtěžování, strachu a bolesti. Dosavadní život se jí úplně otočí... (původní název Bezcitné útoky ňader).

ISBN 978-80-88272-66-3 (epub)
ISBN 978-80-88272-67-0 (mobi)

počet stran: cca 124

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Bezcitné útoky:
Spokojeně se usmívám, otáčím nalevo a jakmile zvednu hlavu hrdě vzhůru, lekám se opravdu dost slušně. Dá se to definovat jako náhlé zatmění před očima způsobené šokem. Málem totiž narážím do jedné zvláštní odrůdy předpotopního slušňáka.
„Dobrý večer, slečno Sáro. Snad jsem vás nepolekal, to bych opravdu nerad.“
„Dobrý večer, pane Klusáku, jen jste mě překvapil. Nic se neděje. Nestála tady ani noha a najednou jste se mi vynořil před očima jako duch.“
„Chodím tiše. Promiňte, Sáro.“
„Nic se nestalo.“
Roztahuji zdvořilostní úsměv a uvnitř mne válcuje zlost. Tenhle soused, pocházející snad z opotřebované „Kanál street“, mi poslední dobou leze pěkně krkem!
Přistěhoval se přibližně před rokem a mohl by klidně zase drandit o město dál. Učitel! Vlastně vysloužilý, ale na tom nesejde, protože mu jistá naučenost vlezla až příliš do krve a já se před ním cítím uťápnutou malou holkou, která poslušně poslouchá, koná a zdvořile se usmívá.
Manželka mu zemřela před deseti lety na zástavu srdce. Ze smutku se dosud pořádně nedostal. Je mu padesát tři let, nekouří, pije pouze sladké červené víno a po ránu kávu s jednou lžičkou krystalového cukru. Má rád přírodu, ale nesnáší hmyz. No a užívá si invalidního důchodu kvůli zádům. Jo, tak s tímhle vším a mnohým dalším se mi již svěřil.
K čertu s ním! Ano, posílám ho do pekel, protože na něho mám až nějaké moc velké štěstí, nebo naopak smůlu, protože mi to začíná vadit. Kam se vrtnu, tam se prostě objeví.
Sice se není čemu divit, když bydlí na stejném patře, a tím se pravděpodobnost setkání zvyšuje oproti ostatním lidem z paneláku o sto procent, ale stejně mi přijde otravnější než deset porovnávacích testů z matematiky. Kolikrát jsem ho už v duchu podezírala, že to snad dělá schválně a číhá na mě jak mlsný kocour na smetanu.
„Kam jdete, Sáro?“
Ptá se zvědavě a já samozřejmě bez vytáček odpovídám. Vždyť mne máma opravdu slušně vychovala a vím, že se neodsekává, a už vůbec ne starým a moudrým lidem. Ve skutečnosti bych mu stokrát místo sladké odpovědi zavrčela pěkně hořce do ksichtu celou pravdu: „Co je ti do toho, dědku slizkej? Starej se o sebe!“
„Domů, pane Klusák, kam bych jinam šla? Ale to vy taky, nebo se mýlím?“
„Ano, Sáruš. Mířím zase do samoty domova.“
Povzdechne si, ale hned se zase usmívá a vypadá, že se nadechuje na další přísun otázek pro mě. Jasně, už mám jednu z prvních lapenou a zdvořilostí se mohu přetrhnout, aby na mne neplivl odporem z nedokonalosti. Umřela bych hnusem, kdyby na mě utkvělo něco z jeho skromného vlastnictví!
„Už máte nějakého chlapce, Sáruško?“
„Ale kdepak, ještě mám čas.“
„Moje řeč. Počkejte si na toho pravého, Sáruško. Dnes se ti mladí do všeho ženou po hlavě a nevědí, že střídmost by jim přinesla v budoucnu velký užitek.“
„Hmm.“
Sáruška! Brrr! Občas mi připadá trochu přihřátý, na povrchu přeslazený a uvnitř překyselený. To víš, tobě se tak budu svěřovat! Starost o svoje by mu ani trochu neuškodila. Copak tu svou zvědavost nemůže potlačit?