Hotel času ekniha

Anotace e-knihy Hotel času:
Každý si oslavu čtvrtstoletí udělal podle svých představ, tak proč by si Nika neužila svůj narozeninový den po svém? Milovnice hororů a strašidelných míst uspořádá výlet do jedné z nejděsivějších destinací Evropy, kam pozve i sedm svých kamarádů. Pár nocí ve starém hotelu zní jako originální nápad na slavení, dokud se nezačnou dít divné věci. Tenhle pokoj už procházeli, je stejný, a přesto naprosto jiný. Jako by ho právě uklidili a čekal na své hosty. Zaslechli šouravé kroky z vedlejšího pokoje. Komu patří? Určitě žádnému z kamarádů. Další a další události stupňovaly jejich strach. Čas si s nimi pohrával podle neznámých pravidel. Nic není takové, jaké se zdá. A co se zdá, není takové, jaké má být. Minulost se stává přítomností. Co má být pohřbeno hluboko v historii hotelu, vyplouvá na povrch.
„Niko! Říkala jsi, že je to bezpečný, že se není čeho bát. Všichni tady chcípnem!“ vzlykal Roman, který se skláněl nad zakrvácenou mrtvolou svého kamaráda.

ISBN 978-80-88483-48-9 Hotel času epub
ISBN 978-80-88483-49-6 Hotel času mobi

cca 256 stran

Po objednání a zaplacení přijdou na Váš email dva formáty eknih: epub + mobi

Ukázka z e-knihy Hotel času:
„To je právě ono. Nic moc se o hotelu Wrona neví. Jen, že je opuštěný. V roce devatenáct set málo něco, nevím přesný rok, ale fakt dávno, začali stavět hotel uprostřed lesa. Majitel, pan Wrona, zamýšlel ze sídla udělat ozdravné středisko, které měli navštěvovat rekreanti ze všech zákoutí Polské republiky. Tvrdil, že místo, na kterém hotel vyrostl, je kouzelné a vzduch z okolních lesů zázračně léčivý. Dokonce měl nedaleko jezírko, kam se chodili návštěvníci koupat a věřili v jeho omlazující účinky. Pan Wrona několik let po slavnostním otevření hotelu, v roce devatenáct set něco o trochu víc, zemřel za neobjasněných, velice zvláštních, okolností. Našli ho utopeného v jezírku. Někdo tvrdí, že se chodíval do vody regenerovat každý den. Jeho manželka, paní Wrona, si však stála za tím, že se vždy tomu místu vyhýbal a sám z něj měl obrovský strach. Vedení převzal jeho syn, tuším že se jmenuje Marik Wrona, a ten hotel vedl zdárně několik let, dokud se v něm neoběsila jeho sestra Irena. V tamních novinách vyšel článek o prokletí tohoto místa a hosté pomalu ubývali. Přibývalo jen bláznů, co si sílu zla chtěli ozkoušet na vlastní kůži. Došlo k pár dalším nehodám a zvláštním úmrtím. Hotel se kolem roku devatenáct set sedmdesát pro veřejnost uzavřel. Paní Wrona, od sebevraždy své jediné dcery, zešílela a byla v péči lékařů. Nakonec ji však pro nepříčetnost zavřeli do nějakého blázince. Synové od Marika Wrona nechtěli v budovách dále pobývat a celý komplex prodali pár nadšencům, co se zabývali paranormálními jevy. Od té doby je hotel uzavřen. Nějaký čas o barabiznu hororoví nadšenci pečovali, ale dnes už jen chátrá,“ odpověděla Nika natěšeně na otázku Bobrovi, ale historii, kterou pečlivě nastudovala na internetu, směřovala na každého účastníka výletu. Bobr típl svou cigaretu o podrážku boty a na nose si posunul dioptrické brýle blíž k očím.
„Takže jedeme přenocovat do rozpadlé chajdy, do které určitě zatéká a kde bude smrad a kosa. Chápu tvé úmysly dobře?“ ujasňoval si dál Bobr.